Rock for Kubik

5.7.2008 Sotva jsme stihli vybalit po návratu z dovči, už mě naši cpali do kočáru a vyrazili jsme směr Veselské pískovny na první ročník hudebního festivalu Veselské muzicírování. K nám do městečka, kterému naši přátelé z Prahy říkají v žertu prdelákov, dorazila kultura s velkým K a zavřela těm Pepíkům pusu. Na parkoviště před pískovnami, kde se vše odehrávalo, jsme dorazili před třetí, sympatické od pořadatelů bylo, že já jsem měl vstup zdarma, což například u kolotočářů nebývá zvykem. Na pódiu, my světáci tomu říkáme stage (čti stejdž), se už chystal Jirka Schmitzer se svými vesele sprostými písničkami. Za jeho zpěvu jsem si dal něco k snědku, prohlédl jsem si celý areál, včetně hasičského auta i s pravými hasiči. Pak nastoupil skutečnej nářez, skupina Airfare předvedla co je to pořádnej rokec a já šel s taťkou do kotle. Taťka na mě furt žvatlal, že mám dělat taniny nebo co, jako by nevěděl, že na fesťáku se paří jako o život. Tak jsem mu to na jeho ramenech předvedl a hrozil jsem na zpěváka stejně jako ostatní. O přestávce jsem se schladil hltem tátova pivka a už jsme se šli podívat na Pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, které představovali dva pánové, kteří měli na hlavně květináče i s kytkama a zpívali písničky, kterým jsem nerozumněl. Vše vynahradili originální choreografií a neskutečnými grimasami, ze kterých se všichni mohli potrhat smíchy. To už ale byl skoro večer a já se musel vybrat na kutě. Taťka se s námi rozloučil, jelikož musí vše sledovat až dokonce aby mi mohl vyprávět jak zpívala Lenka Dusilová a Xavier Baumaxa. Nakonec tady chci poděkovat těm, co mají tenhle fesťáček na svědomí, že už nejsme žádný prdelákov. Pa

Moje první dovča

5.7.2008 Dneska jsem se vrátil z mé první dovolené na Slapech. Vše začalo už v pátek, den před odjezdem, kdy se taťka probudil a nadával, že má v posteli nějaký chrobáky, kteří ho pokousali. Jelikož neštovice jsem už měl, diagnóza mi byla hned jasná, což ostatně za dvě hodiny potvrdila i paní doktorka. Proběhla rodinná porada co dál a bylo rozhodnuto, že pojedu sám s mamkou. Přijela pro nás teta Kristýna a ve vojenské zotavovně Měřín na nás už čekali: Babička Hana, děda Karel, sestřenka Natálka a strejda Kája. Ubytovali jsme se v nádherné a komfortní chatičce, stejnou měli i prarodiče a Natálka. Příští dny jsem strávil podrobným průzkumem celého areálu, při kterém mě vodili za ruku všichni členové té naší famílie, mimo Natálky samozřejmě. Nejvíce mě zajímal kanál před chatkou, popelnice, nedaleký obchůdek, kde jsem rozflákal ocet a hlavně vstupní brána. Byla tam závora a k ní přijížděla auta, po vložení nějaké kartičky se závora zvedla a auto mohlo projet. Na tohle divadlo jsem vydržel koukat do nekonečna, akorát mamku to moc nebavilo. Zbytek času jsem věnoval hrám s Natálkou, koupání a konzumaci jídla (babička umí fantastickou rajskou). Také jsme se projeli po Slapské přehradě parníkem a vyzkoušeli jsme simulátor závodu teréňáků. Na taťku byly ty neštovice tak hodné, že ho napadly jen málo a paní doktorka ho nakonec za námi pustila, takže jsme si mohli zbytek dovolené užít celá rodina. Počasí bylo nádherné, až na jeden půlden, který jsme věnovali squashi a hraním v dětské herně. Všem se nám na společné dovolené moc líbilo. Během roku se jen občas navštívíme, ale být se svými nejbližšími jednou za rok celý týden, je k nezaplacení. Příští rok si to určitě zopakujeme snad i na delší dobu. Pa

Kámoška Pavla a Krupicajda

26.6.2008 Mám novou kámošku, jmenuje se Pavla, je jí něco přes dvacet a seznámili nás rodičové. Pracuje na Soutoku, kam chodíme na procházky a na kafíčko. Pavla nemá zatím děti a tak je na mě moc hodná, když má v práci volněji hraje si se mnou. Na dnešek jsem si s ní domluvil rande, ne že bych byl na starší, ale chtěl jsem mamce ulehčit a tak jsem Pavlu požádal, aby mě vzala odpoledne s kočárem na projížďku. Mamka si zatím půjde odpočinout do práce, pomoct babičce Dáše s účtařinou. Odpoledne bylo fajn, projeli jsme celé Veselí, hráli jsme si na písku na mém oblíbeném hřišti u Hokejky a porozhlédl jsem se i na zahradě u tety Aleny. Kolem šesté jsme zazvonili na taťku, ketrý si pro mě přišel dolů a vychytrale nabídl Pavle, že mě za odměnu může vykoupat a nakrmit. Mamka byla ještě v práci, tak taťulda připravil krupicajdu, na kterou jsem zrovna neměl moc chuť, což jsem dal najevo již u čtvrté lžičky. Taťka mě chtěl obelstít nějakým hnědý práškem, který byl docela jedlý, ale když už jsem se jednou rozhodl pro bojkot, tak neuhnu. Taťka řekl, že když není doma mamka, mohli by mi dát kaši i s talířkem, ať si s ní hraju. To bylo jiný kafe, nejprve jsem chvíli přemýšlel co s ní vyvedu a rozhodl jsem se pro dobře mířené údery rukou na střed talíře. To se ukázalo jako nejúčinější taktika, jak rozptýlit všechnu kaši co nejdál po obýváku. Měl jsem z toho ohromnou radost, stejně tak i taťka s Pavlou, akorát měli pochybnosti o radosti mamky, až přijde domů. Nakonec to dobře dopadlo, já byl vykoupán a stopy po našem řádění byli zameteny ještě před příchodem mamky. Takže mám jen vzpomínku na fotkách a videu, o které se s vámi podělím. Pa

Veselské slavnosti

21.6.2008 Tento víkend se jako každým rokem konaly v našem městečku slavnosti. Do města přijedou kolotoče, na náměstí hraje jedna kapela jedna za druhou, pivečko teče proudem a celý víkend provází dění ve městě spousta atrakcí, jako například: jízda z kopce na čemkoli, plavba netradičních plavidel po Lužnici, soutěž o nejlepší zelňák, ale hlavně turnaj ve fotbálku do kopce. Hraje se na náměstí, které je do mírného svahu a je dlážděno dlažebními kostkami. Na fotbálek jsem se těšil nejvíce, jelikož podmínky ,na kterých se hraje, slibovaly hodně zajímavých momentů a hlavně hraje taťka s mamkou. Oba hrají za svou oblíbenou hospůdku, máma za ženský tým a taťka samo sebou za mužský. Sraz byl v neděli 9.00, na Soutok jsme dorazili v 9.15 jelikož taťka v sobotu řešil s kamarády taktiku. Na Soutoku si dal česnečku s Plzní a hned ožil, oba rodičové se převlékli do dresů a vyrazili směr náměstí získat putovní pohár města. Na náměstí již čekalo 6 soupeřů z konkurenčních restauračních zařízení. Těšil jsem se na vypjaté fotbalové okamžiky, ostré souboje a krásné góly, těch jsem se bohužel nedočkal. Za to jsem si užil srandy kopec, jelikož se všichni hráči v sobotu radili stejným způsobem jako taťka, posnídali stejně jako on, pár pivek a o zábavu bylo postaráno. Jediný dámský tým, do kterého patří i mamka, dodržel životosprávu. Předváděl kvalitní hru plnou technických fint, dobře mířených střel a precizní hru na tělo soupeřů. Dokonce se mi zdálo, že chlapi takové souboje přímo vyhledávají i bez míče, toho dokázal mamky mančaft dokonale využít, přesvědčivě zvítězil ve všech zápasech a zaslouženě vyhrál celý turnaj. Na Soutoku jsem oslavil vítězství, na rozdíl od ostatních mrkvovým džusem, na náměstí si poslechl trochu hudby a šel domů. Večer mě hlídal koupal a uspával taťka, protože mamka šla slavit svůj první fotbalový titul. Můj otec vůbec neumí uspávat, trvalo mu to hodinu a půl než jsem konečně zabral. Za půl hodiny začaly lítat venku hromy a blesky, strašně jsme se lekl, rány jako kráva, tak jsem začal řvát. Přiběhl taťka a vysvětlil mi, že je to ohňostroj, ale mě se to stejně nelíbilo, tak jsme se schovali v koupelně, dál už nic nevím, protože jsem po náročném dni vytuhl jak nebožtík. Pa