Svíčková na smetaně

26.12.2010 (píše Kuba) - Do třetice všeho dobrého, jedeme k babičce do Prahy abychom se jednou v roce pořádně najedli. Čert vem dárky, čert vem rodinné setkání se strejdou Kájou a Natálkou, čert vem svátky klidu tentokrát se jede na svíčkouvou se šesti, kterou umí jen babička Hana. Doma si jí schválně neděláme abychom si jí jednou v roce náležitě vychutnali a stojí to za to. Hustohustá oranžově nahnědlá omajda, nadýchané houskáče, masíčko co se rozpadá jen se na něj podívám, prostě jak říká táta - gurmánský orgasmus. Strejda Kája zase říká, že by se měl vzorek v nějakém institutu národního bohatství zamrazit a uchovat tak pro další generace a má pravdu. Zhruba hodinu po obědě začíná druhé kolo, kdy se v pravidelných intervalech střidá v kuchyni taťka s Kájou a cpou se dál přímo z hrnců. Nakonec nám babička ještě zbytek zabalí s sebou a jede se domů, tam se cpeme ještě večer až to všechno sežereme a s funěním usnínáme s nafouklými břichy a táta nám k tomu čte pohádku o Otesánkovi. Jo a rád jsem vás viděl. Pa

Vánoce 2010 podruhé

25.12.2010 (píše Vilda) - Štědrý den mi ukradl Kuba, tak vám alespoň popíšu druhé vánoce u babičky Dáši. Ten Ježíšek je opravdu náramnej, normálně nám nechává dárky nejen doma, ale i tam, kam chodíme rádi na návštěvy. Protože rodina má držet pohromadě hlavně o Vánocích, i letos jsme navštívili babičku Dášu, strejdu Lukáše a jeho rodinu v novém domečku. Starší dům si opravili a mají to tu hezké. Dárky jsem s Kubou předal a rozbalil. Společně jsme dostali ohromnej náklaďák plnej osobáků o kterej jsme se hned porvali. Kuba pak oběvil u Péti v pokojíčku Playstation a náklaďák byl můj. Pak jsme se přesunuli k babičce na výbornej oběd a další kolo dárků, už se mi z nich začala trošku motat hlava už vám ani nebudu psát co jsme zase dostali. Setkal jsem se i s prababičkou Táňou, která je babička mámy a zároveň máma babičky!! To čumíte co, sám to nechápu. Odpoledne jsme z toho navštěvování byli docela grogy a tak jsme si odtáhli pytel hraček domů. Já padl hned za vlast a ve spánku mi v hlavě lítaly sem a tam krabice ovázané mašlí a mezi nimi babičky, dědeček, strejdové, táta, máma ..............

Vánoce 2010

24.12.2010 (píše Kuba) - A je to tady - dnes přiletěl Ježíšek. Ale popořádku, stejně jako loni u nás dopoledne nejprve zazvonil děda s babičkou. To bylo radosti, prarodiče vždycky přivezou nějakou drobnost, když ne zrovna autíčko, tak aspoň tik-ťaky. Ale největší radost mám, že se zase vidíme, oni nikdy neřeknou dej mi už pokoj jako někdy naši. Nejdřív jsme se s bráchou pochlubili cukrovím, co jsme mamce pomáhali péct a pak už jsme se věnovali jen hraní a dovádění. Po lehkém obídku jsme vyrazili s dědou do města na procházku, abychom nechali ženským prostor na obalování ryby a řízečků. Jako každým rokem zase nenapadl sníh a tak jsme šli nafutrovat kachny. Tentokrát se mámě vánočka povedla, takže kachny musely vzít za vděk rohlíkama. Cestou domů táta s dědou párkrát viděli letět Ježíška a mě i Vildu se začala jímat lehká nervozita. Doma se už smažilo o stošest a oba jsme byli navlečeni do slavnostního. Večeře byla výborná, božský Kája nám k ní zpíval koledy a nám bylo dobře, že jsme dnes spolu. Pak už jsme se šli schovat do pokojíčku a za chvilku zazvonil on! Vlít jsem do pokoje jak ohnivý mužík Kazbunda a byly tam! Měl jsem trochu obavy, protože jsem si nebyl jistý, zda jsem byl dostatečně hodný, ale byly tam! Role hlavního rozdělovače připadla mě, ještě jsem si vzal pomocníka Vildu, takže za chvilku bylo vše rozděleno a mohlo se rozbalovat. Byl jsem opravdu moc hodný, Ježíšek mi přinesl vše oč jsem si namaloval a Vildovi o nic méně. Na suchu nezůstali ani ostatní, takže jsme vlastně taková moc hodná rodinka. Největší radost mi udělalo opravdový kolo se šlapkama a opravdickej volant s počítačovou hrou Auta. Ostatní říkají, že největší dárek jsme já a Vilda, čemuž moc nerozumím, ale to je fuk. Jak říká děda ať se za rok zase všichni ve zdraví sejdeme. Pa

Lyžovačka, sáňkovačka

4.12.2011 (píše Kuba) - Napadl nám sníh, vzal jsem bráchu ven abych mu ukázal vo co go. Taky jsem se rozhodl, že se naučím lyžovat, nedávno jsme totiž s taťkou zakoupili ve frcu zánovní lyžařskou výzbroj. Vilda byl zprvu z nového skupenství vody maličko přepadlej, ale rychle se zorientoval. Po zjištění, že na tomhle povrchu to po dvou ještě nepůjde, se pohodlně usadil na sáně a nechal s sebou vláčet. Já si nazul lyže a po zjištění, že to na nich nepůjde tak snadno, usadil jsem se k němu. Sáňkování nám jde mnohem lépe než lyžování a tak jsme prozatím zůstali u sání. U dětí jsem ještě viděl vozítka jménem boby, které jezdí rychleji. Neváhal jsem a hned večer jsem boby nakreslil ježíškovi, snad to ještě stihne. Pa