1.9.2011 (píše Kuba) Velký den dnes nastal, první návštěva školky. Dlouho jsem se na dnešek těšil a nezastrašilo mě ani varování, že většina dětí je z té změny trošku vedle. Mamka ze mě chce mít šprta a tak mě vybavila kyticí abych se dobře zapsal. Vyrazili jsme po Hujerovicku ve složení: babička, máma, táta, Vilda a já. Před školkou jsem omrknul houpačky a domeček a už jsem seděl v šatně. Vyfasoval jsem věšáček s obrázkem konvičky, z toho jsem moc nadšenej nebyl a tak jsem se snažil vysomrovat mé oblíbené autíčko, ale to neprošlo. Smířil jsem se s touto nespravedlností a jal jsem se převlékat. Převlékání je moje velká slabina, vůbec mě to nebaví a tak to sabotuju jak se dá. A tady je kámen úrazu, ve školce je to jinak, když si pro mě mamka přišla, byla upozorněna, že pro návštěvu školky je samostatné oblíkání základ. Takové nároky na čerstvě tříletýho prcka, bych chtěl vidět ty učitelky v mém věku. Po obídku úči začaly stavět postýlky a děti, které už byly najedené se začaly převlíkat do pyžámek. V tu chvíli se mě zmocnila panika, já už totiž nějakou dobu po obědě nespím. Naštěstí se otevřely dveře a tam stála mamka, že jdem domu. Díky Vildo, kvůli Tobě nemusím ve školce trpět. Jinak všecko v pohodě, nebrečel jsem a hned jsem zapadl do kolektivu. Ve školce je spousta hraček a kamarádů, bude se mi tu líbit. Pa
