Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.

úterý

Hody, hody, vejce !!!

13.4.2009 V neděli dopoledne jsem vyrazil do města na nákup, taťka mi koupil proutěný košíček a divnej klacík na jehož konci byly barevný stuhy, prej nějaká pomlázka, že jí budu zítra potřebovat. Cestou mě učil nějakou dlouhou říkanku, kterou jsem si nemohl za boha zapamatovat, tak jsem si jí zkrátil na: "Hody,hody,vejce" a docela slušně jsem jí na požádání zopakoval. Večer jsem dostal za úkol ráno vzbudit taťku, což jsem také v 6.30 udělal. Mamka nám udělala velkou snídani a v devět jsme vyrazili do akce. Já pořád nevěděl o co jde, ale hned na první zastávce u sousedky jsem to pochopil. Stačilo odříkat naučenou říkanku a plácat při tom pomlázkou ženský po zadku. Po akci zmlácená přinese do košíčku vejce a hlavně čokoládu nebo bonbon. Tak tomu říkám zábava, takhle jsme obešli půl Veselí a měl jsem kočárek plný sladkostí. Taťka mi z každého koledování povolil jednu malou sladkost, ale jelikož i on dostával výslužku v podobě nějakých nápojů v malých skleničkách, ke konci jsem žužlal jedno lízátko za druhým. Škoda, že tohle koledování je jen jednou za rok. Na závěr bych chtěl poděkovat všem co jsem seřezal: Martině od Šáši, Babičce Dáše, Viktorce, Elence,holkám Vančatovejm, holkám Šubrtovejm, tetě Páje, tetám ze Soutoku v kuchyni, tetě Ále a taky všem co koledovali u nás doma a seřezali mamku. Tak pa za rok.

Safari Dvůr Králové

11.4.2009 Včera jsme zahájili velikonoční víkend výletem na kole, takže dnes jsme si naplánovali trochu línější zábavu. V ZOO už jsem byl několikrát, takže volba padla na opravdové Safari, kde nosorožec útočí na návštěvníky a klokan skáče po střeše vyhlídkového autobusu. Jediné Safari u nás je ve Dvoře Králové, je to sice trochu z ruky, ale co, máme na to celý den. Vyrazili jsme kolem jedenácté, abych většinu cesty prospal, což se povedlo. Kolem druhé odpolední jsem se probudil na velkém parkovišti před ZOO. Taťka zacáloval vlezné a dle šipek jsme se vydali k Safari, které je součástí ZOO. Dětský vláček jsme odmítli, abychom se trochu prošli a cestou něco viděli. K safari to bylo asi 2 kiláky a cestou jsem si prohlídl asi deset druhů zeber, pak hrocha a žirafu. V občerstvení si taťka dal guláš ve vydlabaným chlebu a mě dal jen pokličku. Ale co jsem skromné dítě, tak jsem ji zbaštil i s kouskem misky. Za chvilku jsem už stáli před nástupištěm na Safari. Přijel bus, na kterém se dalo sedět i na střeše a mezi návštěvníky nastal boj o tato místa. Na střeše bylo odhadem tak 25 míst, na nástupišti tak 50 lidí. Počkali jsme až se těch 50 lidí nacpe na střechu a pohodlně nastoupili k okénku v přízemí, kde byl taky pěkný výhled. Poté sešlo 25 lidí, na které nezbylo na střeše místo zpět na nástupiště a čekalo na další bus. Odhaduju, že mezitím na nástupiště dorazí dalších 25 lidí a boj o flek na střeše se bude opakovat, takže první setkání z divokou zvěří mám za sebou. Samotné Safari bylo pro mě zklamání, žádní sloni, lvi a nosorožci - jen pakoně, pelikáni, nějaký africký krávy plus český kachny co tam přilítly a už neodlítly. Ale i tak to byl zážitek, vidět zvířátka ve "volné" přírodě bylo zajímavé. Zpátky do ZOO jsme už využili dětský vláček a shlédli všechna vysněná zvířátka ve výbězích a v klecích. Nejhezčí byl slon Bimbo, vycpaný mamut, akvárko s rybama jako stůl a velikánský krokodýl. Jako v každé zoo jsem navštívil kozičky v jejich výběhu a vyřádil se na prima hřišti. Takže nashledanou krokodýle, nashledanou kajmane. Pa

Na bobové dráze

4.4.2009 Včera jsme dorazili na návštěvu k babičce a dědovi do Prahy, užil jsem si krásnou procházku po lesoparku v Hostivaři a proto jsem se dnes rozhodl pro nějaký ten adrenalin. Původně jsem si domluvil sraz na Maťejské se sestřenkou Natálkou, ale usoudil jsem, že tam bude celá Praha, takže volba padla na bobovou dráhu na Proseku. Já, mamka, taťka a babička jsme vyrazili ihned po siestě směr Prosek. Na bývalé umělé sjezdovce je vybudován 1km dlouhý tobogán, ve kterém se jezdí na vozíku s kolečky pro dvě osoby. Rychlost se dá upravovat pomocí brzdy a nahoru nás vyvezl vlek. Jízda byla náramný zážitek, takže jsem si procvičil jedno z mých prvních slovíček: "eště". Jelikož jsem ještě malé děcko neschopné samo vozík ovládat, taťka s mamkou se poctivě střídali a dopřáli mi sešup asi osmkrát. Mezitím jsem si hrál v dětském koutku a pil džusík na nádherné terásce s výhledem na Vysočany. Cestou z Matějské se zastavila i sestřenka Natálka, druhá sestřenka Áňa, strejda Kája a teta Kristýna, takže jsme se povozili komplet. Bylo to nádherné odpoledne, až budete mít cestu kolem, stavte se tam. Pa