Kurz potápění - Level 1

23.10.2007 Dneska za mnou přijela paní, která mě během tří měsíců naučí potápět. Zatím jsme probrali 1. lekci, kdy jsme se učili, plavání ze strany na stranu, bokem a podobně. Rodičové mají za úkol se mnou cvičit asi jeden měsíc, pak přejdeme na druhou lekci, kde to bude maličko složitější. Nakonec přijde třetí lekce, kde se konečně potopím celý pod vodu. Až mi bude půl roku začnu s mamkou jezdit do velkého bazénu a tam budu mít před ostatními náskok. Já bych to zkusil klidně hned, jelikož paní byla moc milá a já se vůbec nebál, ale prý to chce trénink. Celá akce trvala asi 15 minut a to už bylo i na mě moc a tak jsem paní na konci pěkně sprdnul, taky musím jíst ne? Taťka nám koupil nový foťák, který umí nahrávat i video a tak se můžete dole podívat, jak mi to šlo. S tím foťákem si furt hraje a nutí mě pózovat, ale ještě mu to moc nejde, takže žádné pořádné fotky zatím neuvidíte. Až se to naučí plánujeme nafotit nějaké moje fotoalbum, které tady samo sebou vystavíme. PA

Kterak za mnou kamarád přijel

20.10.2007 Zatím se na mě jezdili dívat jen prdlí příbuzní, kteří umí jen žvatlat a přiblble se usmívat. Dneska za mnou konečně přijel kamarád Kubik, který je jen o měsíc starší než já. Jeho rodičové totiž pracují s taťkou v práci a tak se rozhodli seznámit i nás. Musím říct že je to super, popovídat si s někým, kdo má podobné starosti. Pokecali jsme hlavně o kvalitě stravy, oba jsme se shodli že nás maminky nezanedbávají. Také jsme probrali vylučování, já upřednostňuji systém "velký třesk", kamarád zase "kulový blesk". Nakonec jsme se shodli, že ikdyž se o nás doma starají dobře, nesmíme rodiče rozmazlovat přílišným spaním a samostatností. Je třeba nasadit hrubší metr od začátku a pak případně polevit. Taťka nám pak udělal pár fotek, nenechte se zmást v Třebíčské porodnici jsme opravdu nerodili :-) Odpoledne jsme se zašli ještě juknout na fotbalový mač Veselských čutálistů, po závěrečném hvizdu srandovního chlápka v černém, jsem se s Kubikem rozloučil. Také jsme si slíbili, že určitě ještě setkáme, tentokráte u něj doma v Českých Budějovicích. Pa

Xtreme in-line adventure

16.10.2007 Dneska jsem zažil další adrenalinový zážitek. Taťka usoudil, že obyčejné ježdění s kočárem pěšmo je nuda a tak si pořídil u známého Veselského obchodníka jménem Tien Min Hu kolečkové brusle. Chtěl jsem ho požádat, ať mi je pořídí taky, ale taťka mě odbyl, že se prej musím nejdříve naučit chodit. No dobrá, válení v kočáře se mi taky líbí a taťka to alespoň odmaká za mě. Mamka si potřebovala odpočinout, protože jsem ji prý v noci "dával čočku" a tak jsme odpoledne autem vyrazili sami s taťkou. Dojeli jsme autem na pěknou cestičku u Veselských pískoven, taťka obul brusle a já se začal bát. Stál na tom prvně v životě a říkal mi ať se nebojím, že při nejhorším se proletíme ve vrtulníku, což jsem nechápal. Po chvilce váhání vzal kočár do ruky a už jsme si to drandili, šlo mu to dobře a říkal, že jízda s kočárem je asi jednodušší než kdyby jel sám. S kočáru vždycky rád pozoruji stromy nade mnou a musím říct, že v takové rychlosti je to úplně jiný kafe. Cestou jsme se stavili juknout na kamarády koníky, které mám moc rád, protože mají hrozně velkou hlavu . Jezdili jsme asi hodinu a půl a najednou jsem dostal hlad jako prase a tak jsem začal řvát (to funguje spolehlivě). Taťka mě naložil do auta a hurá za mamkou, té prý spadl kámen ze srdce, že jsme to ve zdraví přežili. Prohlásila , že si ty brusle musí na jaro také pořídit, abychom jezdili společně jako pořádná rodina, tak to bude teprve prča. Pa