Koupačka na Hluboký

24.5.2011 (píše Vilda) - Mimořádně fajnový počasí nám připravilo překvápko v podobě otevřeného koupaliště na Hluboký, kam moc rádi jezdíme. Ráno jsme sbalili saky paky a vyrazili směr Hluboká. Protože o tom, že je už koupaliště otevřené neměl nikdo mimo nás a pár chytráků ani šajna, měli jsme koupaliště sami pro sebe. Jelikož tam mají sluneční vytápění, teplota vody atakovala hranice moře v NDR. To nám ale radost z první cachtačky nezkazilo, s modrými rty a drkotajícími zuby jsme si užívali, co máma skousla. Po obídku jsem si dal dvacet a Kuba pařil na tátově founu hry. Pak jsme si dali pá partiček živých šachů, ze které nás vyrušil štáb jihočeské televize. Zkušeně jsem poskytl rozhovor na téma těžkého života batolete. Pan kameraman mě ujistil, že večer budu ve zprávách před Paroubkem a tak jsem zblbnul celou rodinu aby si to nenechali ujít. Nakonec se ukázalo, že pan kameraman byl sedmilhář a nic z toho nebylo. To ale nevadí, hlavní je, že jsme si užili hezký den. Pa

Školkovní besídka

3.5.2011 (píše Kuba) - Celé jaro jsme ve školce tvrdě makali a nacvičovali naše vystoupení na besídku. Dřina to byla neskutečná, biflování textů, nacvičování replik, zkoušky kostýmů, hodiny u maskérek, ale výsledek stál za to. Nacvičili jsme pro rodiče jednoaktovku s pera neznámého autora s názvem: "Šel zahradník s motykou", náš výkon trošku srazila tréma, ale nakonec jsme si vysloužili ovace ve stoje a několikakerou děkovačku. Čtenářům se omlouvám za nedostatek fotomateriálu, protože fotila mamka proti oknu, tak příště. Pa

Velikonoce

25.4.2011 (píše Vilda) - Jen co jsme vystoupili z našich raftům jsou tu Velikonoce. Loni mě ještě nevzali, takže letos jsem si odbyl premiéru. Nejdřív k nám zašel strejda Míra s dětma vyšupat mamku a pak byla řada na nás. Zahájili jsme to jako každým rokem u sousedek pod náma a pokračovali přes Viktorku, Elenku, babičku Dášu, tetu Alenu, prababičku Táňu až na Soutok, kde se tradičně scházejí koledníci z řad našich přátel. Na každé zastávce jsme za koledu dostali bohatou vejslužku, kterou jsme konzumovali po cestě. Táta říkal, že když chodil koledovat jako dítě dostával jenom opravdická vejce. Doba jde dál, zvyky se mění k naší radosti, takže v košíku máme pár symbolických opravdových vajec a k tomu hromadu sladkostí. Mě nejvíce zachutnala čokoládová vejce s hračkou uvnitř, kterých jsem zdlábnul asi pět, k tomu jsem měli furt v puse lízátko a ještě jsem mohl beztrestně mlátit holky přes zadek. Lepší zábavu jsem si nemohl přát. Vše jsme zakončili slavnostním přípitkem na Soutoku a šli domů na oběd, který mamka dělala zbytečne. Pa

Lužnice v dubnu

23.4.2011 (píše Kuba) - Při troše štěstí si v dubnu ještě zalyžujete, při hodně štěstí můžete jet vodu, koupat se a opalovat se při 27 stupních. Kdo nevěří, ať čte dál. Začalo to návštěvou kámoše Matěje s kterým jsem už loni sjel Vltavu, tak proč nepokořit i Lužnici. Naplánovali jsme to jen na jeden den s noclehem v kempu Krkavec. Tátové byli ráno trošku unavený, protože se šli večer radit na Soutok jak logisticky celou věc zabezpečit. Asi to byla poměrně náročná operace protože se radili dlouho a ráno byli maličko unavený. Nakonec jsme vyrazili na čas, auta jsme nechali na Krkavci, a na start nás odvezl strejda Lukáš co má velký auto. Foto na startu a až jsme pluli. Na dinosaurech si ze mě utahoval Vilda, že jsem se bál, tady převzal roli strašpytla on. Ale za 10minut se vyřval a začalo se mu to líbit. První zastávka na Meteli, občerstvení v podobě zmrzliny a párku, ale hlavně koupání a dovádění v písku. Další zastávka na Hamru, kde jsme si dali plnohodnotný oběd a za 5 hodin plavby jsme už tábořili na Krkavci, jako jediní hosté. Pán z půjčovny si vyzvedl rafty a my mu poděkovali. Ohýnek, opékaní buřtů, dovádění s baterkama a dobrodružná noc ve stanu. Ráno jsme už vyrazili autama do Veselí, kde jsme se rzloučili s Matějem a slíbili si brzy nějaké další dobrodružství. Pa

Řeka Vydra

9.4.2011 (píše Vilda) - Děda Karel a babička Hana nás navštěvují jednotlivě aby si o sebe taky trošku odpočinuli. Děda chodí chytat ryby, pak si s námi hraje nebo jdeme ven. Babička nechytá ryby, tak si s námi jen hraje a chodíme ven. Jednou za čas jedeme na nějaký výlet. Protože babička furt básní o řece Vydře, rozhodli jsme se, že tam vyrazíme. Počásko bylo v dubnu jako v létě, na procházku po Šumavě akorát. Na parkovišti jsem osedlal svůj kočárek a Kuba odrážedlo a vyrazili jsme na podál řeky Vydry. řeka byla trošku jiná než Lužnice, voda tekla proudem a byly v ní obravský balvany po kterých se dalo lézt. To hned vyzkoušel Kuba s taťkou za brblání mamka a babičky zděšených výkřiků. Všechno dobře dopadlo, došlo i na brblali a společné focení. Na Turnerově chatě jsem se nabaštili, pohladili kocoura, pejska a zamávali vydrám ve výběhu a vraceli se stejnou cestou zpět. To odnesl kočárek upadnutím předních koleček, takže mě táta 3 kiláky tlačil po zadních. Řeka vydra je nádherná a babičce se nedivím, že se jí tu líbí, příště bych rád třeba na sloní řeku, to musí bejt něco. Pa

Technické muzeum a Matějská

6.3.2011 (píše Kuba) - Opět jsem vyrazil s tátou do Prahy navštívit Babičku a Dědu. Super bylo, že u babičky byla Natálka a tak jsme hned vyrazili na hřiště do parku. večer taťka vymyslel výbornej program na pondělí -technické muzeum a pak na Matějskou. Na tu jsem se těšil nejvíc, protože táta říkal, že je tam stokrát víc kolotočů než u nás na pouti. Ráno babička udělala snídani a svačinu a MHD jsme se vypravili do muzea. Tramvaje, metro a autobusy jsou pro mě kluka ze vsi taková malá Matějská, takže jsem si užíval hned od rána. Za hodinku jsme stáli před muzeem a na dveřích četli nápis: V PONDĚLÍ ZAVŘENO. Ještě že je tu ta Matějská, protože je to jen kousek, za deset minut jsme četli nápis: V PONDĚLÍ ZAVŘENO. Kupodivu jsem to ani neobrečel a táta mi slíbil, že se sem vrátíme v úterý. Pak jsem našli výstavu pravěkých zvířat, já jsem překonal obavy o svůj život a výstavu si prohlédl. Bylo to jiný kafe, než v Budějkách (viz článek níže), žádný řev a tma, zvířata v životní velikosti, všude dost místa a vysvětlivky, které mi babička všechny přečetla. Dokonce tam měli i zrcadlové bludiště, kterým jsem se úspěšně probloudil. Pak jsme ještě navštívili nádhernou výstavu mořský svět, kde bylo spousty akvárek a ryb všeho druhu, dokonce i žralok! Druhý den jsem si spravil chuť na Matějský, nejenže je tam víc kolotočů, ale hlavně jsou tam úplně jiný atrakce než u nás. Nejvíc mě bavila horská dráha Super Mouse (3x), pak raftingová dráha a somozřejmě skákací hrad a autodrom. Kam mě táta nedostane, je strašidelný hrad, nerad se bojím. Tak jsme si tu Prahu pěkně užili a je čas na cestu za Vildou a za mamkou všechno jim to povyprávět. Pa

Pravěký potvory

28.2.2011 (píše Vilda) - Tenhle výlet vymyslela mamka, navštívili jsme výstavu pravěkých oblud. Já jsem se na ně docela těšil, řekl jsem si, že uvidím něco nového a ještě uděláme mamce radost. Kubík na tom byl jinak: nějak vycítil náznak nebezpečí ikdyž rodičové mluvili o roztomilých zvířátkách, které nejsou živé, stejně se mu na výlet nechtělo. V autě celou cestu brblal, že tam stejně nepůjde. Po cestě jsme ho trošku zpracovali a zdálo se mi, že uvažuje o tom, že tam alespoň nakoukne. Za chvilku jsme stáli před budovou, kde probíhala ta výstavka, otevřeli se dveře a z nich s pláčem vylítla asi šestiletá holčička a za ní se ozval řev Tyranosaura. To byl konec Kubikových úvah o návštevě prehistorických zvířátek. Mě to nerozházelo, vzal jsem mamku, obešel to s ní. Protože jsem to měl zadarmo, doprovidil jsem ještě taťku, který byl se strašpytlem venku a ukázal mu všechny ty potvory. Nakonec se brácha přeci jen osmělil a vešel alespoň do předsálí koupit si jednu potvoru v želatýně. Jinak za ty prachy vám řeknu výstava nic moc, obludy byly malý a bylo jich málo, všude tma a kravál - příště radši do ZOO. Pa

Výstup na horu Kleť

7.2.2011 (píše Kuba) - dneska to pojmu telegraficky: 6.2. 20:00 Táta oznamuje, že na zítra vymyslel výlet - zdoláme horu Kleť, dojedem autem k lanovce a vyjedem to nahoru. 7:30 u snídaně autem je to pro mastňáky, pojedem prý vlakem. 9:00 nasedáme do vlaku. 10:00 vystupujeme z vlaku v Holubově k lanovce je to 5km, svítí slunce je teplo, prý to ujdu a pak se už jen povezu. 12:00 jsme u lanovky, která dnes nejezdí, prý mě vezme na koníka. 12:05 tátovi to moc klouže, prý ho zaskočil sníh na severní straně svahu, koníkem je to nebezpečné, prý to ujdu. 13:00 jsme v půlce lanovky, kakám a fňukám, že to neujdu, prý to ujdu. 13:30 mám krizi a brečím, že dál nejdu. Taťka říká, že když dál nepůjdu tak tu zmrzneme, brečím, že nechci zmrznout a brečím že dál nejdu. 13:35 táta pochopil, že to neujdu, konejší mě čokoládou a nese mě. Slibuje mi teplé jídlo na vrcholu. 13:45 Vrchol je zdolán, dobýváme se do zavřené hospody. Zázrakem pan hostinský mimořádně otvírá i v pondělí protože je hezky a chodí dost lidí.15:00 Usušili jsme se, najedli a já jsem zase veselý. Seznamuji se s kámošem u vedlejšího stolu, který nás informuje o daleko lepší cestě pro sestup jižní stranou. 15:15 Společné foto na vrcholu a usedám na tátovi na koníka a zahajujeme sestup suchou asfaltkou do Krumlova. 17:15 O pět minut nám ujíždí vlak z krumlovského nádraží a za pět minut nám jede autobus jehož zastávka je 10 minut daleko. 17:18 Jsme na zastávce, kupuje párky v rohlíku a nasedáme na bus do ČB. 17:21 usínám. 17:49 probouzím se v ČB, přesedáme na vlak do Veselí. 19:00 Sláva nazdar výletu, jsme doma, kupodivu referuji mamce o krásném výletu a vyprávím zážitky, v posteli nechápu co se mi na tom vlastně líbilo.