Vánoční přání

23.12.2008 Už jsem tu zas. Musel jsem se ozvat protože to, co se kolem mě děje nemá obdoby. Všude kam se jen podívám, samá blikátka a cinkrlátka, doma to voní jako v pekárně, rodičové přede mnou schovávají takové divné barevné balíčky a všichni se strašně mile tváří a pořád po mě tak šibalsky pokukují. Byl jsem zmaten, že jsem musel hodit řeč s tátou, jako chlap s chlapem. Ten mi vysvětlil, že tenhle velký chaos jsou Vánoce - svátky klidu a pohody. Protože jsem slušně vychován přeji všem krásné a klidné Vánoce, spousty těch barevných balíčků a ať vám nezaskočí kapr v krku. Mějte se rádi, buďte stále mládi a ať vás nekousnou hadi. Pa

Mikuláš podruhé a potřetí

5.12.2008 Mikulášská nadílka od taťkovo zaměstnavatele se mi moc líbila a tak jsem se těšil na další, které mě čekaly ve Veselí. Babička Hana z Prahy byla taky moc zvědavá na naší vesnickou nadílku a tak se mě dnes přijela navštívit. Hned dopoledne jsme se vypravili do mateřské školky, kde pro nás připravili tety ze Semaforáčku Mikulášskou besídku. Bylo to fajn, čertice nebyla vůbec strašidelná a já se ani trošku nebál. Hrál jsem si s ostatními dětmi, babičkou i s tou čerticí. Nakonec jsem dostal nějaké laskominy za statečnost. Pravé peklo, ale mělo přijít až večer. Peklo jsem napsal schválně, protože u Hokejky bylo z kulis naaranžované pravé peklo i s pecí kam se měli házet neposlušné děti. Byl jsem v klidu, protože já jsem moc poslušný klouček. Na velitelském křesle seděl pan Mikuláš a začal svolávat své čerty. Když to srovnám s čerticí z rána, tak ta byla proti nim andílek. Habáni s hlubokým hlasem v otrhaných hadrech, černý obličeje a fousy, vlítli mezi nás a spustili to své: "bllllbllllbllllbllll". Ale ani tyhle kreatůry mě strach nenahnali, dělal jsem na ně taky "blllllblllllbllll" a s jedním jsem se nechal vyfotit abyste mi věřili. Nakonec jsem zase dostal nadílku, plnou dobrot a dokonce i autíčko. Babička Hana mi přivezla jako nadílku rajskou, po které se můžu utlouct. Čerti sice nahánějí hrůzu, ale v jádru jsou to dobří lidé, vlastně pohádkový bytosti. Pa

Mikuláš poprvé

1.12.2008 Taťka chodí skoro každý den do práce, to se mi moc nelíbí, protože spolu nemůžeme dělat blbiny. Za to, že tam chodí, dostane penízky, za ty mi koupí Sunar a občas nějaké to autíčko, takže to jinak nejde. Má to i další výhody, včera přinesl domů čokoládovou vánoční kolekci, kterou mi stejně nedají. Dneska mě dokonce táty zaměstnavatel pozval na divadelní představení s čertem, Mikulášem a andělem. Celé dopoledne jsem se moc těšil, po gáblíku a spánku jsme hned vyrazili do sokolovny v ČB, kde se to divadlo mělo odehrát. Na místě jsem nevěřil svým očím, tolik dětí pohromadě jsem ještě neviděl. Všechny jsem je omrknul a pozdravil, dokonce jsem tam potkal svého jmenovce Kubu, s kterým se už znám. To už, ale pomalu začala pohádka o "Meluzíně, která zaspala". Většinou se na nic nevydržím soustředit déle jak 5 minut, ale tahleta taškařice mě úplně pohltila. Nebyl jsem sám, ostatní děti radily Honzovi jak vzbudit Meluzínu, aby nám udělala sníh. Všechno nakonec dobře dopadlo a Honza si s tou mrchou línou poradil, takže sníh bude. Nakonec přišel i Mikuláš s čertem, kterého jsem se ani trochu nebál a přijal jsem od něj věcné dary. Bebe sušenky, baťoh, křídy, hřebínek se zrcátkem a spousty dobrot. Všem se nám to moc líbilo, tak jsme herce potulný i taťkova chlebodárce odměnili potleskem a na rozloučenou udělali papá. Jako důkaz, že Honza tu Meluzínu fakt přiměl nadělit sníh přikládám pár fotek z mého seznamování s tímto zmrzlým živlem. Pa

S královnou zvířat

22.11.2008 Tak dneska to byl opravdu nářez. Ráno nezačalo nejlépe, taťka nám oznámil, že nás čeká nádherný výlet do krajského města na výstavu obrazů. Tvářil se u toho, jako by nám oznamoval, že jsme vyhráli první ve sportce. Já se tvářil, jako když dojde sunar a máma ještě hůř. Jenže známe taťku, o umění se moc nezajímá, takže jsme začali tušit nějakou kulišárnu. S očekáváním jsme sedli do auta a já se alespoň kochal prvním sněhem poprášenou krajinou. Po půl hodině jsme zastavili u nějakého statku, na kterém byl nápis soukromá ZOO. Žádný obrazy, zvířátka budou! Co se stalo pak, mi vyrazilo dech. Otevřel nám pán a pozval nás do svého domu. Pak odešel a vrátil se s obrovskou kočkou. Dokonce i mamka z ní byla paf. Byl jsem poučen, že kočka není kočka, ale malá slečna lvice. Na to jak je velká, chovala se velmi slušně, dokonce jsem si jí mohl pohladit. Taťkovi skočila předníma tlapkama na ramena, mamka jí drbala na bříšku a málem mamka přišla o šálu. S lvicí jsme strávili krásných 15minut a na rozloučenou jsme si dali pac na to, že jí přijedu navštívit na jaře, až bude ZOO normálně otevřená. Na závěr upřesním, ta kobylka v pyžamu je vycpaná. Pa

Svátek všech svatých

3.11.2008 Svátek všech svatých, v angličtině Halloween jsme se rozhodli s ostatními dětmi oslavit lampionovým průvodem. Start byl v 17.30 u kulturáku, kde na nás již čekaly tety ze Semaforáčku a vytyčená trasa se svíčkami po cestě. Sešlo se nás snad půl Veselí. Je vidět, že lampionový průvod má u nás tradici. Měl jsem nejvychytanější lampion ze všech, protože mi mamka do lampionu přidělala svítilnu čelovku. Ostatním tam hořela svíčka a hrozilo nebezpečí vzniku požáru. Startovalo se po skupinkách, jelikož na cestě číhala strašidýlka, tak abychom si to pořádně užili. Musím přiznat, že tety to připravily opravdu náramně. Cestou jsme potkali několik duchů, krásnou čarodějnici, vydlabanou dýni Huga a na konci na nás čekal poklad, odměna za statečnost v podobě lízátka. Lízátko jsem si opravdu zasloužil, protože jsem se vůbec nebál. To dokonce uznali i rodičové a nechali mne ho celé slízat. Tyhle dobroty mi totiž vůbec nedopřávají, prý to není zdravé. Já si myslím, že na mě chtějí spíš ušetřit .Nedávno jsem viděl mamku, jak baští čokoládu, takže zas tak nezdravé to nebude. Konec stěžování, lampioňák byl moc povedený, k požáru nedošlo, takže děkuji všem kdo ho měli na svědomí a rodičům, že mě na něj vzali, moc se těším za rok na další. Pa

1. Narozky Natálky

1.11.2008 Dnes jsem se vydal pogratulovat sestřence Natálce k jejím prvním narozeninám. Sám už vím, že první narozeniny jsou v životě človíčka velká událost a tak jsem se na oslavu těšil už od samého rána. Ráno vypadala mamka maličko unavená, protože byla s mamkou Natálky oslavit narozeniny už včera, ale babička Hana si se mnou celé dopoledne hrála, takže si mohla mamka doodpočinout. Odpoledne jsem si připravil dary, gratulační proslov a celá naše famílie i s dědou vyrazila z Hostíku za Natálkou. Jen babičku jsme museli nechat doma v posteli, protože jí kousnul nějakej zlej bacil a byla hodně nemocná.Natálka nás přivítala v nádherných šatech .Byla jako princezna! Na oslavě samosebou nechyběli její rodičové a dorazila dokonce moje další sestřenka Áňa, kterou jsem poznal na výletu na Slapskou přehradu. Pogratuloval jsem Natálce, předal dar a už se nesl dort. Všichni se těšili jak ho rozcupujem jako minule, ale jsme už dospělejší ,takže jsme si distingovaně jen zobli. Krom toho jsme na stole zahlédl chlebíčky, ovoce, sušenky a spousty jiných dobrot, na které jsem si nechával místo. Natálka dostala nádhernou houpací housenku a spousty jiný krásných darů. Housenku jsem pomáhal vybalovat, takže mi bylo dovoleno jí odzkoušelt a musím přiznat, že maličko závidím. Je fajn, že mě Natálka rychle dohání ve vývinu, můžeme si spolu hrát a blbnout. Už se moc těším na společnou dovolenou v létě, domlovili jsme se , že tam ukážeme rodičům zač je toho loket. Málem bych zapomněl, Natálka začala na své oslavě chodit !!!! Pa

Hyjéééé !!!

21.10.2008 Asi poslední den zvaný babí léto jsme si skutečně užili. Dostali jsme od kamaráda poukázku na projížďku kočárem, taženým koníky. Koníky jsem zatím viděl jen v knížkách, proto jsem se moc těšil, až je uvidím naživo. Do Cunkova, jsme dorazili presně v poledne, před vraty táta ustájil našich plechových 70 koníků a už nás vítala překrásná kočička (zvíře samosebou). Na dvoře už byl připravený kočár jako z pohádky, ale koníci se ještě připravovali ve stáji. Zatím jsem se zabavil s tou číčou (už to umím i říct), která vrněla jako když máma v noci chrápe. Za chvilku přišel pán, kterému rodiče dali přezdívku Fešák Hubert a srdečně nás přivítal. Pak přivedl dva velké černé koníky, zapřáhl je ke kočáru a zavelel k odjezdu. Nastoupili jsme a už jsme se vezli skrz vesnici Cunkov směrem do přírody. V okolí je spousta pastvin a domorodci se živí asi jen chovatelstvím. Cestou jsem zdravil kravičky, ovečky, kozy viděl jsem všechny zvířátka z písničky: "Když jsem já sloužil to první léto". Dokonce jsme viděli i Bizona, mamka s taťkou říkali, že toho taky ještě neviděli na vlastní oči. Pan Hubert nás povozil po loukách i lesích, když jsme míjeli ohradu s jinými koníky, běželi podél plůtku s námi a já jsem jim mohl mávat. Prostě to byla parádní projížďka, kam se na to hrabe autodrom a labutě. Kdo nezkusil neuvěří. Pa

Jak jsem volil

18.10.2008 Dneska byl pro mě velký den, byl jsem poprvé rozhodovat o své budoucnosti. Lidé chodí do mateřské školky, kde je volební místnost, tam je schránka a lidé do ní házejí lístečky. Na lístečcích jsou napsaná jména jiných lidí, kteří by měli být chytří natolik, aby nám ostatním zlepšovali život svým moudrým rozhodováním. Protože já dostanu svoje lístečky až mi bude 18 let, dohodli jsme se s taťkou, že budeme volit společně. Dopoledne jsme dorazili do mateřské školky a slušně jsme pozdravili volební komisi, to jsou lidi, kteří dohlížejí abychom nepodváděli. Pán co jsme byli na jeho seznamu, z nás měl velkou radost, protože s ostatními soutěžil, komu přijde víc lidí. Zašel jsem s taťkou za plentu a vrazili jsme lístek do obálky, pak jsem ho vzal a hodil do volební urny, zamával volební komisi a na schodech zapózoval na památeční fotografii. Určitě jste zvědaví koho jsme volili, tak se podívejte na fotku a všimněte si na které straně urny stojím. Taky na tom obtloustlém pánovi s oranžovou šálou je mi sympatické pouze to, že mi chtěl kdysi koupit pastelky a má za kámoše majitele kolotoče a to je sakra málo. Bohužel většině lidem to stačí, ale dost politiky, příště si dáme něco o zvířátkách. Pa

S Natálkou na zámku

10.10.2008 Včera za mnou přijela sestřenka Natálka s tetou Kristýnou. Přijeli si odpočinout od strejdy Káji, který je nešika a rozmlátil si koleno, když kopal do míče. Nemůže nějaký čas vůbec chodit a museli se o něj starat. Měl jsem velkou radost, tedy ne z toho kolena, ale z toho že vidím mou sestřenku, která za chvilku začne chodit. Natálka mě požádala, abych jí ukázal něco zajímavého z toho našeho Jihočeského kraje. Mě se zatím nejvíce líbilo na zámku Hluboká a tak jsme odpoledne vyrazili. Byl krásný podzimní den, sluníčko hřálo a obloha byla modrá. Modré bylo i auto vedle nás na parkovišti, kde rozdávali slečny modré balónky s ptákem a nápisem ODS. Balónek jsem si vzal, protože se k volbám odpovědně chystám. Opodál telefonoval jihočeský hejtman Zahradník a taťka říkal, že mu to přinese smůlu, když nás ani nepozdravil. No nic ,vystoupali jsme hrozným krpálem k zámku kolem hotelu Herbich. Cestou jsme pozdravili dolů jdoucí Japonce a hodili jsme potulnému hudebníkovi peníze na polívku, on nám za to zahrál znělku večerníčku. Zámek byl nádherný a ještě hezčí byla zahrada, kterou kdysi osázeli stromy tak, aby hrála všemi barvami na podzim, kdy opadává listí. Škoda jen, že to Natálka skoro celé prospala, takže nebyla příležitost udělat si hezkou společnou fotku. Na to se, ale najde jistě spousta příležitostí v budoucnu. Pa

Semaforáček

2.10.2008 Tak dneska jsem zrušil členství v klubu Šikulka, kam jsem chodil organizovaně plavat. Už mě ta organizace nebavila, nenechám si od nikoho poroučet co mám zrovna dělat. Proto teď jezdíme do bazénu do Třeboně, kde si můžu zkoumat kanály, vodotrysky, cachtat se ve vířivce, prostě si dělat, co mě zrovna napadne. Abych, ale nepřišel o kontakt s vrstevníky, přihlásil jsem se do klubu Semaforáček u nás ve Veselí. Nemají tu sice bazén, ale za to tu mají krásnou klubovnu a velikou zahradu. Taky jsou tu dvě prima tety, které nám vymýšlejí zajímavé hry. Dneska jsme blbli s popelnicema a naučili jsme se říkanku o bramboře co se kutálí pod závoru, přejede jí vlak a pak je z ní bramborák. Také jsme soutěžili v opičí dráze a já vyhrál soutěž o nejlepší opici, takže jsem dostal medaili. Příšte si budeme dělat z brambor razítka a z kaštanů zvířátka. Moc se mi tu líbí a jsem rád, když už zima klepe na dveře, že budeme mít kam chodit, až venku budou padat trakaře. Pa

Budu umělec

20.9.2008 Trošku zkouším fixama malovat na papír, ale moc mi to nejde, ještě nemám ten cit jak pořádně uchopit ty barevné potvory. Rodičové mi říkali, ať si z toho nic nedělám, že v mém věku je to normální, půjde mi to tak až za rok. Co mi ale jde náramně to je ovládat myší taťkův počítač, hýbu s myší a klikám jak o život. Občas taťkovi něco pokazím, ale on si s tím většinou poradí. Dneska si tak brouzdám po internetu a našel jsem suprový stránky, který zvýší sebevědomí každému batoleti, které ještě neumí malovat barvičkama. Takže klikněte zde a začněte malovat. Ovládání je přesně pro nás nejmenší, myší hýbete sem tam a malujete, když kliknete levým čudlem změní se barva, chcete-li malovat znovu kliknete v prohlížeči na "obnovit stránku". To je celé, takže vzhůru do toho! Taky jsem ještě našel pár zajímavých stránek, které jsem umístil do odkazů hry v levé liště. Tak hezkou zábavu a PA

S dědou na rybách

12.9.2008 Tento týden k nám přijel na návštěvu děda Karel z Prahy. Jak už jsem v nějakém předešlém článku psal, děda Karel je vášnivý rybář, který sedí u vody celý den a většinou chytne tak akorát rýmu. Jen u nás na jihu se mu rybářsky velmi daří, proto za mnou jezdí často :-). Dědu vidím vždycky rád, i když z něho jde trošku strach, ale za chvilku se otrkám a pěkně si spolu užíváme. Vždycky mi přiveze od babičky Hany něco dobrého na zub, těšil jsem se na rajdu, ale to co mi mamka dnes ohřála, to byl hnus. Takže babičko, z naší rodiny jíš koprovku jenom ty, tak si to prosím zapiš za uši a nějak se s tím vyrovnej. Děda brzy ráno vyrazí na ryby a je tam až do odpoledne, takže jsme se dneska rozhodli, že ho překvapíme u vody. K jeho oblíbenému místu na Nežárce je to docela štreka, proto jsem byl rád, že se vezu v kočárku. Dorazili jsem k místu a děda seděl v jeho rybářském křesla a vypadalo to, že spí. Jakmile nás uslyšel okamžitě se probral a místo pozdravu okamžitě říkal, že nespí. To jsem zvědavej kolik ryb mu upláchlo. Pak jsem zahlédl jak se něco mrská v takovém síťovaném pytli ve vodě a děda mi ukázal štiku jak poleno. Bylo hned jasné, že nebyl děda celý den v limbu, ale že se mu povedl pěkný úlovek. Hrál jsem si malými rybičkami, házel klacíky do vody a děda mi dokonce půjčil jeho malé rádio, takže jsem si užil zajímavé odpoledne. Ještě jsme udělali foto s tím kapitálním úlovkem a mazali jsme domů. Ve čtvrtek přijela babička Hana, protože chodí do práce a nemohla přijet dříve. Tu velkou štiku nám upekla na másle s brambůrkama a musím uznat, že to byla jinačí bašta, než ta koprovka. Společně jsme si užili hezký víkend plný procházek, her a zábavy. Prarodičům jsem byl dokonce svěřen večer na hlídání a táta s mámou mohli vyrazit za zábavou. Děda ještě slíbil, že ještě letos jednou na ryby přijede a zkusí mi chytit rybu candáta, tak jsem na něj moc zvědavý. Pa

Sestřenky a šlapadlo

20.8.2008 Vyzkoušel jsem už spousty vehyklů co slouží k dopravě, ale to mi nebudete věřit, na čem jsem jel dneska. Ale od začátku, využil jsem pozvání sestřenky Natálky a vyrazili jsme ji přepadnout na Slapy, kde tráví svou druhou dovču. Je ubytovaná v chatičce s rodiči, ale já jsem zkušený táborník, beru stan, spacák, bude se zase kempovat! No dobře, žádná chatka už nebyla volná, ale to není na škodu. Přijeli jsme do kempu a já jsem se konečně poprvé seznámil se svou druhou starší sestřenkou Aničkou. Je moc fajn a hned jsme si padli do oka. Odpoledne po příjezdu jsme blbli s Natálkou u vody a v jejím bazénku s takovým nasazením, že to Natálce ujelo a museli jsme měnit vodu i deku. Snad mě příště nezbije, že jsem to tu vykecal. Druhý den na nás ale čekalo překvápko v podobě slibovaného šlapadla. Stálo zaparkované u mola a houpalo se na hladině. Nastoupili jsme s mamkou na lavičku vpředu, vedle nás si sedá Natálka s tetou Kristýnou a dozadu taťka s Aničkou, kteří dělali motor. Byla to super jízda napříč Slapskou přehradou a zpět, občas vyskočila z vody nějaká rybka a na druhé straně jsme si prohlídli vysoké skály. Fajn věc to šlapadlo, jsem zvědavý čím pojedu příště. Ještě jsme si zašli na procházku ke koníčkům, co se pásli nedaleko na louce a už jsme balili na cestu domů. Byl to super výlet jak na šlapadle tak celkově. Pa

Pod stanem

6.8.2008 Dovolená na Měříně byla super, ale taťka říkal, že by to chtělo ještě něco akčnějšího, a tak jsme vyrazili na krátkou dovču kempovat, prý budeme spát pod nějakým stanem či co. Já jsem ještě nic takové neviděl, tak jsem se těšil na nové dobrodružství, jen mamka se mi zdála maličko nesvá. Po dlouhé cestě, kterou jsem prospal, jsme přijeli do kempu Sedmihorky v Českém Ráji. Zaparkovali jsem na louce a táta vyndal takový pytel a začal z něho vyndavat různé plachty a tyčky. Pak s mamkou z těhle nesmyslů postavili takovou malou polokouli, napadlo mě, že to bude asi garáž na moje nová autíčka, ale nakonec mi bylo oznámeno, že je to náš stan. No dobrá, když se trošku uskromním, vyspím se tam, ale jsem zvědavej kam si vlezou naši, ale to je jejich věc. Po obhlídce nádherného kempu, jsem se okoupal v rybníčku s písečnou pláží a zašli jsme do příjemné hospůdky na véču. Naši si dali nějaké masíčko, já jsem neodolal ovocným palačinkám. Zrovna když jsem chtěl páté sousto zalít plzeňskou dvanáctkou, druhou rukou se mi podařilo strhnout ubrus taťkovi do klína, tak šikovně, že všechno jídlo i dvanáctka byla na zemi nebo u táty. Bylo to náramná sranda, dorazil jsem se tedy jablečnou přesnídávkou. Před hospodou na zahrádce hrála bezva country skupina, tak jsem si tam hodil pěkně zadkem, že jsem neměl partnerku nevadilo, i tak jsem sklidil velký obdiv ostatních hostů. No a přišel večer, mamka mě uložila do stanu a já vyčerpán usnul jako dudek. Ráno jsem se probudil a co nevidím, rodičové chrupkají vedle mě, ale co, vyspal jsem se pohodlně, tak to nebudu řešit. Dopoledne jsme se jen koupali a slunili, na odpoledne naplánoval taťka výlet do skal na zámek Hrubá Skála. Sice už umím chodit po svých, ale štěstí, že vzal s sebou táta krosničku, takovej kopec u nás v kraji rybníků nemáme. Zámek, skály i panoramata z vyhlídkových lávek, vše bylo nádherné. Strávili jsme ještě jednu noc ve stanu, a ráno jsme už balili na cestu domů, protože se zkazilo počasí. Škoda, ještě bych pár dní kempoval. Pa