Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.

středa

Pod stanem

6.8.2008 Dovolená na Měříně byla super, ale taťka říkal, že by to chtělo ještě něco akčnějšího, a tak jsme vyrazili na krátkou dovču kempovat, prý budeme spát pod nějakým stanem či co. Já jsem ještě nic takové neviděl, tak jsem se těšil na nové dobrodružství, jen mamka se mi zdála maličko nesvá. Po dlouhé cestě, kterou jsem prospal, jsme přijeli do kempu Sedmihorky v Českém Ráji. Zaparkovali jsem na louce a táta vyndal takový pytel a začal z něho vyndavat různé plachty a tyčky. Pak s mamkou z těhle nesmyslů postavili takovou malou polokouli, napadlo mě, že to bude asi garáž na moje nová autíčka, ale nakonec mi bylo oznámeno, že je to náš stan. No dobrá, když se trošku uskromním, vyspím se tam, ale jsem zvědavej kam si vlezou naši, ale to je jejich věc. Po obhlídce nádherného kempu, jsem se okoupal v rybníčku s písečnou pláží a zašli jsme do příjemné hospůdky na véču. Naši si dali nějaké masíčko, já jsem neodolal ovocným palačinkám. Zrovna když jsem chtěl páté sousto zalít plzeňskou dvanáctkou, druhou rukou se mi podařilo strhnout ubrus taťkovi do klína, tak šikovně, že všechno jídlo i dvanáctka byla na zemi nebo u táty. Bylo to náramná sranda, dorazil jsem se tedy jablečnou přesnídávkou. Před hospodou na zahrádce hrála bezva country skupina, tak jsem si tam hodil pěkně zadkem, že jsem neměl partnerku nevadilo, i tak jsem sklidil velký obdiv ostatních hostů. No a přišel večer, mamka mě uložila do stanu a já vyčerpán usnul jako dudek. Ráno jsem se probudil a co nevidím, rodičové chrupkají vedle mě, ale co, vyspal jsem se pohodlně, tak to nebudu řešit. Dopoledne jsme se jen koupali a slunili, na odpoledne naplánoval taťka výlet do skal na zámek Hrubá Skála. Sice už umím chodit po svých, ale štěstí, že vzal s sebou táta krosničku, takovej kopec u nás v kraji rybníků nemáme. Zámek, skály i panoramata z vyhlídkových lávek, vše bylo nádherné. Strávili jsme ještě jednu noc ve stanu, a ráno jsme už balili na cestu domů, protože se zkazilo počasí. Škoda, ještě bych pár dní kempoval. Pa