skip to main |
skip to sidebar
3.8.2008 Dnes jsme vyrazili na malý odpolední výlet za zajímavostmi jihu. Já jsem navrhl, vejšlap na nejvyšší horu Jižních Čech - Kleť, bylo to ode mě trošku zlomyslnost, protože na výletech mě taťka nosí v krosně na zádech a já nemusím šlapat po svých. Bohužel takový výlet bychom asi za jedno odpoledne nezvládli, tak taťka zjistil, že nedaleko Kletě je zřícenina Dívčí Kámen. Mamka mi vyprávěla, jak s taťkou kolem té zříceniny pluli na loďce po řece Vltavě, když jsem byl ještě na houbách a tak jsem se velmi těšil. Po poledním schrupnutí jsme vyrazili směr obec Třísov, kde jsme zaparkovali našich sedmdesát koníků. Pohodlně jsem se usadil v krosničce a vyrazili jsme z kopce lesem. Po půl hoďce jsme dorazili pod zříceninu a vůbec jsem nezáviděl taťkovi ten vejšlap, co byl před námi. Nahoře taťka funěl jak parní lokomotiva, ale zbořený hrad stál za to. Prohlédli jsme si celou zborceninu a jako bonus jsme byli odměněni nádherným výhledem na údolí s Vltavou. Cestou zpět jsme se stavili ještě na klobásce v nedalekém obču, ulovili pár pokladů a ještě jsem byl přebalen na louce v trávě. Pozorování krajiny z tátových zad mě unavilo natolik, že jsem celou cestu domů prospal jako dudek. Takže tímto příspěvkem jsem pro vás připravil návod na příjemné odpoledne, až budete mít cestu k nám na jih.
3.8.2008 Dnes jsme vyrazili na malý odpolední výlet za zajímavostmi jihu. Já jsem navrhl, vejšlap na nejvyšší horu Jižních Čech - Kleť, bylo to ode mě trošku zlomyslnost, protože na výletech mě taťka nosí v krosně na zádech a já nemusím šlapat po svých. Bohužel takový výlet bychom asi za jedno odpoledne nezvládli, tak taťka zjistil, že nedaleko Kletě je zřícenina Dívčí Kámen. Mamka mi vyprávěla, jak s taťkou kolem té zříceniny pluli na loďce po řece Vltavě, když jsem byl ještě na houbách a tak jsem se velmi těšil. Po poledním schrupnutí jsme vyrazili směr obec Třísov, kde jsme zaparkovali našich sedmdesát koníků. Pohodlně jsem se usadil v krosničce a vyrazili jsme z kopce lesem. Po půl hoďce jsme dorazili pod zříceninu a vůbec jsem nezáviděl taťkovi ten vejšlap, co byl před námi. Nahoře taťka funěl jak parní lokomotiva, ale zbořený hrad stál za to. Prohlédli jsme si celou zborceninu a jako bonus jsme byli odměněni nádherným výhledem na údolí s Vltavou. Cestou zpět jsme se stavili ještě na klobásce v nedalekém obču, ulovili pár pokladů a ještě jsem byl přebalen na louce v trávě. Pozorování krajiny z tátových zad mě unavilo natolik, že jsem celou cestu domů prospal jako dudek. Takže tímto příspěvkem jsem pro vás připravil návod na příjemné odpoledne, až budete mít cestu k nám na jih.
