Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.
2.8.2008 Jak jsem již psal u prvního dílu, mám rozvětvené příbuzenstvo a tak svoje první narozeniny slavím nadvakrát. Dnes přináším reportáž z druhé oslavy u babičky Hany a dědy Karla v Praze. Pozval jsem ještě sestřenku Natálku s rodiči. Vyrazili jsme den předem, protože prarodiče z Prahy vidím méně často a chtěl jsem si je dosyta užít. Také mi babička slíbila uklohnit rajdu a té jsem si chtěl také dosyta užít. Po příjezdu do Hostíku, vyrazil cosi vyřizovat taťka do města a já jsem se jel projet s dědou v kočárku. Aby to někdo špatně nepochopil, děda vezl mě, ne naopak. Po návratu z vycházky už vybaloval taťka ingredience z tašky a říkal, že tentokrát peče dort on. Tak a narozky jsou v čudu, snad budou stát za to alepoň dárečky, když tak to babička zachrání tou rajdou. Ráno jsem se vzbudil a těšil jsem se na příjezd Natálky, ta málem moje narozky zaspala, ale nakonec dorazila i s rodiči a tak se mohlo začít. Babička nám dala na podlahu prostěradlo a taťka přinesl ten svůj výtvor. K našemu překvapení vypadal dort náramně (jestli ho někde nekoupil) a tak jsem se do něj se setřenkou pustili. Já jsem zvolil taktiku "pinzeta", kdy jsem se opatrně dotknul každého ovoce a pak si vybral ten nejlepší kousek. Natálka na to šla naopak taktikou "bagr", kdy ihned šáhla po tom největším, co na dortu bylo (švestka) a nacpala si ji i s peckou do pusy. Po rychlém zákroku její mamky, už jen bagrovala a bagrovala. Já se bál, že mi nic nezbude, tak jsem také přešel na taktiku bagr a za chvilku už z dortu zbyla jen ovocná kejda, kterou dojedli ostatní. Když jsme byli osprchováni, přijal jsem překrásné dary: moje první křesílko jako má děda rybář, pláštěnku do deště a holínky do kaluží. Ze všeho jsem měl obrovskou radost a zdvořile jsem poděkoval. Odpoledne jsme zašli ještě do lesoparku na procházku a večer jsem se rozloučil se sestřenkou a přijal pozvání na Slapy, kam ještě jede na dovču. Jestli budou každé narozky takové, je škoda, že rok netrvá jen měsíc. Pa
2.8.2008 Jak jsem již psal u prvního dílu, mám rozvětvené příbuzenstvo a tak svoje první narozeniny slavím nadvakrát. Dnes přináším reportáž z druhé oslavy u babičky Hany a dědy Karla v Praze. Pozval jsem ještě sestřenku Natálku s rodiči. Vyrazili jsme den předem, protože prarodiče z Prahy vidím méně často a chtěl jsem si je dosyta užít. Také mi babička slíbila uklohnit rajdu a té jsem si chtěl také dosyta užít. Po příjezdu do Hostíku, vyrazil cosi vyřizovat taťka do města a já jsem se jel projet s dědou v kočárku. Aby to někdo špatně nepochopil, děda vezl mě, ne naopak. Po návratu z vycházky už vybaloval taťka ingredience z tašky a říkal, že tentokrát peče dort on. Tak a narozky jsou v čudu, snad budou stát za to alepoň dárečky, když tak to babička zachrání tou rajdou. Ráno jsem se vzbudil a těšil jsem se na příjezd Natálky, ta málem moje narozky zaspala, ale nakonec dorazila i s rodiči a tak se mohlo začít. Babička nám dala na podlahu prostěradlo a taťka přinesl ten svůj výtvor. K našemu překvapení vypadal dort náramně (jestli ho někde nekoupil) a tak jsem se do něj se setřenkou pustili. Já jsem zvolil taktiku "pinzeta", kdy jsem se opatrně dotknul každého ovoce a pak si vybral ten nejlepší kousek. Natálka na to šla naopak taktikou "bagr", kdy ihned šáhla po tom největším, co na dortu bylo (švestka) a nacpala si ji i s peckou do pusy. Po rychlém zákroku její mamky, už jen bagrovala a bagrovala. Já se bál, že mi nic nezbude, tak jsem také přešel na taktiku bagr a za chvilku už z dortu zbyla jen ovocná kejda, kterou dojedli ostatní. Když jsme byli osprchováni, přijal jsem překrásné dary: moje první křesílko jako má děda rybář, pláštěnku do deště a holínky do kaluží. Ze všeho jsem měl obrovskou radost a zdvořile jsem poděkoval. Odpoledne jsme zašli ještě do lesoparku na procházku a večer jsem se rozloučil se sestřenkou a přijal pozvání na Slapy, kam ještě jede na dovču. Jestli budou každé narozky takové, je škoda, že rok netrvá jen měsíc. Pa
