21.6.2008 Tento víkend se jako každým rokem konaly v našem městečku slavnosti. Do města přijedou kolotoče, na náměstí hraje jedna kapela jedna za druhou, pivečko teče proudem a celý víkend provází dění ve městě spousta atrakcí, jako například: jízda z kopce na čemkoli, plavba netradičních plavidel po Lužnici, soutěž o nejlepší zelňák, ale hlavně turnaj ve fotbálku do kopce. Hraje se na náměstí, které je do mírného svahu a je dlážděno dlažebními kostkami. Na fotbálek jsem se těšil nejvíce, jelikož podmínky ,na kterých se hraje, slibovaly hodně zajímavých momentů a hlavně hraje taťka s mamkou. Oba hrají za svou oblíbenou hospůdku, máma za ženský tým a taťka samo sebou za mužský. Sraz byl v neděli 9.00, na Soutok jsme dorazili v 9.15 jelikož taťka v sobotu řešil s kamarády taktiku. Na Soutoku si dal česnečku s Plzní a hned ožil, oba rodičové se převlékli do dresů a vyrazili směr náměstí získat putovní pohár města. Na náměstí již čekalo 6 soupeřů z konkurenčních restauračních zařízení. Těšil jsem se na vypjaté fotbalové okamžiky, ostré souboje a krásné góly, těch jsem se bohužel nedočkal. Za to jsem si užil srandy kopec, jelikož se všichni hráči v sobotu radili stejným způsobem jako taťka, posnídali stejně jako on, pár pivek a o zábavu bylo postaráno. Jediný dámský tým, do kterého patří i mamka, dodržel životosprávu. Předváděl kvalitní hru plnou technických fint, dobře mířených střel a precizní hru na tělo soupeřů. Dokonce se mi zdálo, že chlapi takové souboje přímo vyhledávají i bez míče, toho dokázal mamky mančaft dokonale využít, přesvědčivě zvítězil ve všech zápasech a zaslouženě vyhrál celý turnaj. Na Soutoku jsem oslavil vítězství, na rozdíl od ostatních mrkvovým džusem, na náměstí si poslechl trochu hudby a šel domů. Večer mě hlídal koupal a uspával taťka, protože mamka šla slavit svůj první fotbalový titul. Můj otec vůbec neumí uspávat, trvalo mu to hodinu a půl než jsem konečně zabral. Za půl hodiny začaly lítat venku hromy a blesky, strašně jsme se lekl, rány jako kráva, tak jsem začal řvát. Přiběhl taťka a vysvětlil mi, že je to ohňostroj, ale mě se to stejně nelíbilo, tak jsme se schovali v koupelně, dál už nic nevím, protože jsem po náročném dni vytuhl jak nebožtík. Pa
5.7.2008 Sotva jsme stihli vybalit po návratu z dovči, už mě naši cpali do kočáru a vyrazili jsme směr Veselské pískovny na první ročník hudebního festivalu Veselské muzicírování. K nám do městečka, kterému naši přátelé z Prahy říkají v žertu prdelákov, dorazila kultura s velkým K a zavřela těm Pepíkům pusu. Na parkoviště před pískovnami, kde se vše odehrávalo, jsme dorazili před třetí, sympatické od pořadatelů bylo, že já jsem měl vstup zdarma, což například u kolotočářů nebývá zvykem. Na pódiu, my světáci tomu říkáme stage (čti stejdž), se už chystal Jirka Schmitzer se svými vesele sprostými písničkami. Za jeho zpěvu jsem si dal něco k snědku, prohlédl jsem si celý areál, včetně hasičského auta i s pravými hasiči. Pak nastoupil skutečnej nářez, skupina Airfare předvedla co je to pořádnej rokec a já šel s taťkou do kotle. Taťka na mě furt žvatlal, že mám dělat taniny nebo co, jako by nevěděl, že na fesťáku se paří jako o život. Tak jsem mu to na jeho ramenech předvedl a hrozil jsem na zpěváka stejně jako ostatní. O přestávce jsem se schladil hltem tátova pivka a už jsme se šli podívat na Pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, které představovali dva pánové, kteří měli na hlavně květináče i s kytkama a zpívali písničky, kterým jsem nerozumněl. Vše vynahradili originální choreografií a neskutečnými grimasami, ze kterých se všichni mohli potrhat smíchy. To už ale byl skoro večer a já se musel vybrat na kutě. Taťka se s námi rozloučil, jelikož musí vše sledovat až dokonce aby mi mohl vyprávět jak zpívala Lenka Dusilová a Xavier Baumaxa. Nakonec tady chci poděkovat těm, co mají tenhle fesťáček na svědomí, že už nejsme žádný prdelákov. Pa
