5.7.2008 Sotva jsme stihli vybalit po návratu z dovči, už mě naši cpali do kočáru a vyrazili jsme směr Veselské pískovny na první ročník hudebního festivalu
Veselské muzicírování. K nám do městečka, kterému naši přátelé z Prahy říkají v žertu prdelákov, dorazila kultura s velkým K a zavřela těm Pepíkům pusu. Na parkoviště před pískovnami, kde se vše odehrávalo, jsme dorazili před třetí, sympatické od pořadatelů bylo, že já jsem měl vstup zdarma, což například u kolotočářů nebývá zvykem. Na pódiu, my světáci tomu říkáme stage (čti stejdž), se už chystal
Jirka Schmitzer se svými vesele sprostými písničkami. Za jeho zpěvu jsem si dal něco k snědku, prohlédl jsem si celý areál, včetně hasičského auta i s pravými hasiči. Pak nastoupil skutečnej nářez, skupina
Airfare předvedla co je to pořádnej rokec a já šel s taťkou do kotle. Taťka na mě furt žvatlal, že mám dělat taniny nebo co, jako by nevěděl, že na fesťáku se paří jako o život. Tak jsem mu to na jeho ramenech předvedl a hrozil jsem na zpěváka stejně jako ostatní. O přestávce jsem se schladil hltem tátova pivka a už jsme se šli podívat na Pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, které představovali dva pánové, kteří měli na hlavně květináče i s kytkama a zpívali písničky, kterým jsem nerozumněl. Vše vynahradili originální choreografií a neskutečnými grimasami, ze kterých se všichni mohli potrhat smíchy. To už ale byl skoro večer a já se musel vybrat na kutě. Taťka se s námi rozloučil, jelikož musí vše sledovat až dokonce aby mi mohl vyprávět jak zpívala Lenka Dusilová a Xavier Baumaxa. Nakonec tady chci poděkovat těm, co mají tenhle fesťáček na svědomí, že už nejsme žádný prdelákov. Pa
5.7.2008 Sotva jsme stihli vybalit po návratu z dovči, už mě naši cpali do kočáru a vyrazili jsme směr Veselské pískovny na první ročník hudebního festivalu Veselské muzicírování. K nám do městečka, kterému naši přátelé z Prahy říkají v žertu prdelákov, dorazila kultura s velkým K a zavřela těm Pepíkům pusu. Na parkoviště před pískovnami, kde se vše odehrávalo, jsme dorazili před třetí, sympatické od pořadatelů bylo, že já jsem měl vstup zdarma, což například u kolotočářů nebývá zvykem. Na pódiu, my světáci tomu říkáme stage (čti stejdž), se už chystal Jirka Schmitzer se svými vesele sprostými písničkami. Za jeho zpěvu jsem si dal něco k snědku, prohlédl jsem si celý areál, včetně hasičského auta i s pravými hasiči. Pak nastoupil skutečnej nářez, skupina Airfare předvedla co je to pořádnej rokec a já šel s taťkou do kotle. Taťka na mě furt žvatlal, že mám dělat taniny nebo co, jako by nevěděl, že na fesťáku se paří jako o život. Tak jsem mu to na jeho ramenech předvedl a hrozil jsem na zpěváka stejně jako ostatní. O přestávce jsem se schladil hltem tátova pivka a už jsme se šli podívat na Pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, které představovali dva pánové, kteří měli na hlavně květináče i s kytkama a zpívali písničky, kterým jsem nerozumněl. Vše vynahradili originální choreografií a neskutečnými grimasami, ze kterých se všichni mohli potrhat smíchy. To už ale byl skoro večer a já se musel vybrat na kutě. Taťka se s námi rozloučil, jelikož musí vše sledovat až dokonce aby mi mohl vyprávět jak zpívala Lenka Dusilová a Xavier Baumaxa. Nakonec tady chci poděkovat těm, co mají tenhle fesťáček na svědomí, že už nejsme žádný prdelákov. Pa
