17.1.2008 V mojí malé rodné hroudě je už nuda. Naše malé městečko mám již obšlápnuté ze všech stran i s jeho nejbližším okolím. Začínám se proto rozhlížet po světě, před Vánoci jsem navštívil naší metropoli České Budějovice, dnes jsem se rozhodl navštívit turistickou perlu jihu, město zapsané ve světovém dědictví
UNESCO - Český Krumlov. Včera za mnou přijela babička Hana, vzal jsem jí proto spolu s rodiči s sebou. Naplánovali jsme si prohlídku města, zámku, oběd a hledání jednoho
geopokladu (pro ty co nevědí, čtěte
zde). Kolem poledního jsme dorazili na parkoviště v podzámčí a vydali jsme se na prohlídku města. V celém městě jsou dlažební kostky, takže jsem byl za chvíli vydrncanej jako hrouda másla , ale mě se drncačka líbí. Taťka zvlolil trasu tak šikovně, že jsme se zhruba po půl hodince ocitli před nejdelšíma schodama ve městě. To si rodičové a babička dala, nahoře z nich pěkně lilo. Na náměstí u kašny jsme si udělali foto a už nám všem kručelo v panděrech. Babička si vzpomněla, že kdysi byla v prima hospůdce a nakonec jí i našla. Schválně kdo z vás byl v hospodě staré 549 let? Takže doporučuji hospůdku
Na Louži, žádné luxusní pozlátko pro japonce, ale echt český řízek a orosený pivko za normální ceny. Já jsem se našťouch oroseným od maminky a už jsme pokračovali na zámek a pro poklad. Začali jsme u medvědího příkopu, kde mi taťka sliboval živé medvědy. Od začátku jsem o jeho slibech dost pochyboval, protože každé malé dítě ví, že medvědi přeci v lednu spí zimním spánkem, tak jsem nebyl ani zklamaný. U medvědů jsme si zjistili indicie pro získání souřadnic k nalezení pokladu. Taťka pak zadal souřadnice do GPSky, navigace nás navedla na I. nádvoří a tam jsme měli zabočit doprava, poklad byl ve vzdálenosti 30 metrů. Problém byl v tom že jediná cesta z nádvoří vedla rovně na druhé nádvoří, doprava bychom museli projít zdí. Pak nám to došlo poklad bude v podzámčí dole, budeme to muset obejít. Prohlédli jsme si celý zámek, u zahrady jsme sešli dolů k parkovišti a došli si pod zámek pro poklad, který našla jako první mamka. Sranda je že na začátku jsme byli od pokladu 30 metrů a nakonec jsme pro něj šli 2 km. Zapsali jsme se do zápisníčku a jelikož poklad byl medvědí, vyměnili jsme plyšového méďu za umělohmotného. To už se pomalu začalo smrákat a tak jsme naskákali do auta a vyrazili k domovu. Celkově jsem byl z výletu maličko na
větvi a večer jsem ucajdán usnul hlubokým spánkem. Nechal jsem si zdát o bílé paní, princeznách, medvědech, pokladech a o dalším výletě, který na mě čeká. Pa
28.1.2008 Ráno mě mamka nakrmila a oznámila, že se dnes jede na kurz masírování. Řekl jsem si no prima, mamka se se mnou hodně nadře, tak si zaslouží abych jí její péči oplatil kvalitní masáží a na kurzu mě to naučí.Dopoledne jsme vyrazili do Tábora do Studia Bříško, kam už se mnou chodila mamka, když jsem byl na houbách. Učili jí tam jak mě má porodit a tak. Cestou jsme ještě nabrali kamaráda Matýska, který je stejně starý jako já a chodíme spolu s mamkama na procházky po našem městečku. V Bříšku už čekali ostatní maminy dalších 6 kamarádů a hlavně 2 kamarádky. Po seznámení s ostatníma prckama, přišel šok! Teta Olina, co to tam vede, nám vysvětlila, že masírovat nebudou mimina mamky, ale že to bude obráceně. Nevycházím s údivu, to dětství nemá chybu, nic nemusím, všichni mě obskakují a nakonec mě budou ještě hodinu masírovat. A to babička za hodinovou masáž platí 300 korun, asi 100 nutrilončích večeří - neskutečné. No bylo to fajn dopoledne, zacvičili jsme si, masáž proběhla a hlavně jsem poznal další vrstevníky a vrstevnice. Ještě tam jdeme na pár lekcí, tak se moc těším. Pa
