7.2.2011 (píše Kuba) - dneska to pojmu telegraficky: 6.2. 20:00 Táta oznamuje, že na zítra vymyslel výlet - zdoláme horu Kleť, dojedem autem k lanovce a vyjedem to nahoru. 7:30 u snídaně autem je to pro mastňáky, pojedem prý vlakem. 9:00 nasedáme do vlaku. 10:00 vystupujeme z vlaku v Holubově k lanovce je to 5km, svítí slunce je teplo, prý to ujdu a pak se už jen povezu. 12:00 jsme u lanovky, která dnes nejezdí, prý mě vezme na koníka. 12:05 tátovi to moc klouže, prý ho zaskočil sníh na severní straně svahu, koníkem je to nebezpečné, prý to ujdu. 13:00 jsme v půlce lanovky, kakám a fňukám, že to neujdu, prý to ujdu. 13:30 mám krizi a brečím, že dál nejdu. Taťka říká, že když dál nepůjdu tak tu zmrzneme, brečím, že nechci zmrznout a brečím že dál nejdu. 13:35 táta pochopil, že to neujdu, konejší mě čokoládou a nese mě. Slibuje mi teplé jídlo na vrcholu. 13:45 Vrchol je zdolán, dobýváme se do zavřené hospody. Zázrakem pan hostinský mimořádně otvírá i v pondělí protože je hezky a chodí dost lidí.15:00 Usušili jsme se, najedli a já jsem zase veselý. Seznamuji se s kámošem u vedlejšího stolu, který nás informuje o daleko lepší cestě pro sestup jižní stranou. 15:15 Společné foto na vrcholu a usedám na tátovi na koníka a zahajujeme sestup suchou asfaltkou do Krumlova. 17:15 O pět minut nám ujíždí vlak z krumlovského nádraží a za pět minut nám jede autobus jehož zastávka je 10 minut daleko. 17:18 Jsme na zastávce, kupuje párky v rohlíku a nasedáme na bus do ČB. 17:21 usínám. 17:49 probouzím se v ČB, přesedáme na vlak do Veselí. 19:00 Sláva nazdar výletu, jsme doma, kupodivu referuji mamce o krásném výletu a vyprávím zážitky, v posteli nechápu co se mi na tom vlastně líbilo.
28.2.2011 (píše Vilda) - Tenhle výlet vymyslela mamka, navštívili jsme výstavu pravěkých oblud. Já jsem se na ně docela těšil, řekl jsem si, že uvidím něco nového a ještě uděláme mamce radost. Kubík na tom byl jinak: nějak vycítil náznak nebezpečí ikdyž rodičové mluvili o roztomilých zvířátkách, které nejsou živé, stejně se mu na výlet nechtělo. V autě celou cestu brblal, že tam stejně nepůjde. Po cestě jsme ho trošku zpracovali a zdálo se mi, že uvažuje o tom, že tam alespoň nakoukne. Za chvilku jsme stáli před budovou, kde probíhala ta výstavka, otevřeli se dveře a z nich s pláčem vylítla asi šestiletá holčička a za ní se ozval řev Tyranosaura. To byl konec Kubikových úvah o návštevě prehistorických zvířátek. Mě to nerozházelo, vzal jsem mamku, obešel to s ní. Protože jsem to měl zadarmo, doprovidil jsem ještě taťku, který byl se strašpytlem venku a ukázal mu všechny ty potvory. Nakonec se brácha přeci jen osmělil a vešel alespoň do předsálí koupit si jednu potvoru v želatýně. Jinak za ty prachy vám řeknu výstava nic moc, obludy byly malý a bylo jich málo, všude tma a kravál - příště radši do ZOO. Pa
