Poklad na stříbrném rybníku

24.8.2007 - Rodičové mají zajímavého koníčka, jmenuje se to Geocaching. Jejich záliba spočívá v tom, že jedou někam na výlet a na místě hledají poklad (anglicky Cache), který tam umístil někdo jiný. Poklad je většinou taková krabička třeba na svačinu a v ní je zápisník, do kterého se nálezce zapíše. Krabička je vždy ukryta u nějakého zajímavého místa, aby bylo při hledání na co koukat, nebo se něco zajímavého dozvědět třeba o historii onoho místa. Poklad se hledá pomocí navigačního přístroje kterému se říká GPS, zadají se do něj souřadnice pokladu a jde se hledat. Dneska tedy jedu na svůj první poklad, který je schovaný někde u Třeboně. Vyrazili jsme hned, jak se taťka vrátil z práce, GPSka nás protáhla centrem Třeboně na malé parkovišťátko na okraji města. K pokladu nám zbývalo zhruba 120 metrů v kočáře. Posledních pár metrů už to s kočárem nešlo, tak jsem nechal taťku, ať mi pro poklad zajde sám. Z pokladu mi přinesl minci na památku a výměnou do krabičky vložil malý hlavolam. Poklad byl uložen v blízkosti nádherné hospůdky s teráskou u rybníčka plného kachen. Taťka si dal jako vždy pivko, pstruha na grilu a mamka sodovku, kuřecí stejk a já ho.... (prej musim počkat až domů) . Ještě jsme si vyfotili paní Vodníkovou a už jsme spěchali domů. Napadlo mě, že bych mohl také schovat svůj poklad někde ve Veselí, ještě promyslím místo a jdu do toho. Tenhle koníček mě opravdu nadchnul.Pa

Betonový taťka

18.8.2007 - Moje narození se prý musí pořádně oslavit, to je bez debat. Taťka to se svými přáteli splnil na 200%, ale bylo mu to málo. Na počest narození syna se prý musí přinést i nějaká jiná oběť než je " bolehlav " a " vítr v peněžence ". Proto se taťka rozhodl zúčastnit každoročního závodu u Veselských pískoven "BETONOVÝ MUŽ" a aby v tom nebyl sám, ukecal ještě kamaráda Tomáše ze Soutoku. S mamkou jsme si řekli, že si tuto podívanou nemůžeme nechat ujít, protože taťkovo netrénované tělo slibovalo mnoho zajímavých zážitků. Bohužel jsme prošvihli hromadný start první plavecké etapy na 500m přes pískovnou a zpět. Na místo jsme dorazili, až když skoro všichni závodníci byli na suchu a převlékali se do cyklistického. Ve vodě byl už jen taťka a 75letý dědeček, do cíle doplavali téměř současně. Po chvilce odpočinku následovala 20km etapa na kole, taťka na kole trochu jezdí, takže ve druhé etapě nechal za sebou pár cyklistů. V poslední třetí běžecké etapě se umístil podobně jako na kole a v cíly řval "Ja su tak šťastny !". Mamka ho chválila, že je hrdina a ptala se ho jak to dokázal, řekl "Když jsem nemohl, tak jsem přidal", akorát mu bylo divné, že i když pořád běžel, nemohl doběhnout závodníky kteří šli krokem. Takže vše nakonec dobře dopadlo, taťka se sice nemohl 3 dny hýbat, ale přežil to. Z celého závodu jsem byl nadšený a už se moc těším až se budu moct také zúčastnit a budeme BETONOVÍ oba. Pa

Návšteva u dědy

10.8.2007 - Jelikož jsem ještě neviděl dědu z Prahy, rozhodl jsem se že ho dnes navštívím. Rodičové proti tomu nic neměli, vlastně byli také rádi, že ho uvidí, takže jsme společně dopoledne naším závoďákem vyrazili. Cesta mi uběhla rychle, protože jsem jí celou prospal. Do Hostivaře jsme dorazili akorát na oběd, babička Hana udělala oblíbené hovězí plátky s kaší, já jsem si je pak dal přefiltrované od mamky v podobě mlíčka. Musím uznat že babička Hana vaří fakt výborně. Už se těším až sem pojedu na vánoce a dám si tradiční svíčkovou (možná už nepřefiltrovanou). Pak jsem jel s mamkou a babičkou na procházku po místě, kde taťka vyrostl. Po návratu jsem chtěl blíže poznat dědu, vzal si mě do náručí a bylo mi dobře, jen nevím kdo se o mě bál víc, jestli babička nebo děda. Já se nebál vůbec a rodičové taky vypadali, že jsou v klidu. Nejvíc jsem byl s babičkou, když jsem u ní, furt na mě něco roztomile žvatlá a ňumlá, je to hrozná sranda. Zpátky do Veselí jsme dorazili až večer, já se najedl a spokojeně usnul. Pa

Vážení, dneska bude vážení

9.8.2007 - Dneska se mi stala divná příhoda, rodičové se dohadovali, jestli přibírám na váze. Pak vstal taťka a sundal ze skříňky takový divný monstrum a prohlásil, že mě zváží. Moc dobře si z porodnice pamatuji, jak vypadá váha a mamka mi taky dala za pravdu, že to s tímhle krámem nepůjde. Pak taťka přitáhl koupací kyblík a posadil ho na jednu půlku monstra a na druhou půlku posadil ten největší hrnec, co má mamka v kuchyni. To už jsem nechápal vůbec, vážení, koupání, vaření - taťka se zbláznil! Pak začal do kyblíku dávat různý nesmysly (pudink v prášku, železné válečky apod.) a soustředil se u toho jako když technik v jaderné elektrárně Temelín doplňuje palivo. Po chvilce se zdál být spokojený se svým veledílem a přišel jsem na řadu já. Strčil mě do kyblíku, čekal jsem, že mě bude koupat, ale nechal na mě oblečení a vodu lil do hrnce vedle, což mě zaskočilo natolik, že jsem zapomněl řvát. Zajímavé bylo, že čím víc vody lil do hrnce, tím více jsem stoupal i s kyblíkem nahoru. Asi po deseti minutách soustředěného přilévání vody byl spokojený a prohlásil, že vážím 3650 gramů, takže jsem přibral 550 gramů. Mamka si ověřila, že mě dobře krmí a taťka byl pyšný, jak mě s omezenými prostředky pěkně zvážil. Pa

Koupačka

6.8.2007 - Dneska jsem měl velmi zajímavý den, mamka mě nafutrovala pupik mlíčkem, oblékla a taťka se mnou vyrazil sám na procházku. Dojeli jsme na Soutok, taťka si rozbalil noviny a dal si pivo (prý mi to bude jednou chutnat - nesmysl). Mě se tam také moc líbilo, až na tu cizí ženskou, co poučovala taťku, že prý mě má dát do stínu. Večer se rodičové dohodli, že se budu koupat ve vaně. Nejdřív jsem měl trochu bobky, jako že docela dost vody a tak, ale pak jsem pochopil, že se se mnou bude koupat taťka, byl jsem v klidu a mohl těšit na můj první adrenalinový zážitek. V tom koupacím kyblíku je už nuda. Ve vaně to bylo úplně jiný kafe, moje druhý nejoblíbenější místo po mámině hrudi :-). Pa

A jedeme domů

4.8.2007 - Dneska si nás odvezl Taťka z porodnice, vlastně auto řídila teta Kristýna protože mě prý včera taťka zapíjel. Vůbec se mu nedivím, mlíčko je zatím to nejlepší, co jsem na světě poznal. V porodnici to bylo moc fajn, když mamka potřebovala pomoc, tak se všichni o mě starali jako o vlastního. Také jsem tu přijal několik návštěv. Pravidelně jezdil taťka, bába z Prahy (děda nemohl, měl zlomenou nohu), bába z Veselí a strejda Lukáš s Alenou. Cestou jsme na Soutoku navštívili kamarády, co tam včera oslavovali s taťkou a pak už jsem byl doma. Tam jsem zjistil, že mám svůj pokojíček, což mě potěšilo, protože budu mít svoje soukromí. Také tu čekal strejda Kája, který mě ukázal jak vypadá Veselí z balkonu. Zbytek dne jsem hlavně popíjel a odpočíval. Holt doma je doma. Pa

Jdu ven !!!

30.7.2007 - 04.15 Devět měsíců jsem se jen válel v té tmě, kde byl na hraní jen kus špagátu, tak jsem se dnes rozhodl juknout ven. Jelikož jsem po Taťkovi , zapomněl jsem se předtím otočit hlavou dolů a tak mě vyndaval nějakej divnej pán s bílou plenou přes pusu, ale zase jsem to měl bez dřiny. Taky jsem zapomněl, že mám dát vědět mamce o mém rozhodnutí dříve, než je hodina předem, a tak měl alespoň taťka jízdu do porodnice zábavnější :-). Hned po vyndání mě chvilku opečovávaly nějaký ženský, změřily, zvážily (48/3100) a pak mě odvezly na jiný pokoj kde na mě čekal taťka. Chtěl jsem být radši u mamky, ale o tu se staral ještě ten pán s plenou přes pusu. Jedna z ženskejch mě vrazila teploměr do zadku, za což jsem jí pěkně seřval (viz foto) a pak mě zabalila do deky, že jsem se nemohl vůbec pohnout a vrazila mě do ruky taťkovi. Ten se mi z toho zdál malinko vykulenej a něco na mě nesrozumitelně žvatlal, ale pak mě konečně odnesl na pokoj, kde už na mě čekala mamka. Jinak venku mi to přijde daleko zajímavější, všude spousta lidí a věcí, když zařvu hned je někdo u mě. Nejlepší je, když řvu hodně a vytrvale, tak mě odvezou k mamce a ta mi dá napít. Za dva dny, až se prý z toho mamka vzpamatuje, mě dají k ní a budeme spolu pořád, tak na to se moc těším. Dneska jsem měl hodně těžký den, tak si půjdu zdřímnout. Pa