Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.

středa

Návštěva u Mašinek

21.3.2008 Dneska ráno jsme vyrazili na výlet do jedné vesničky blízko Dobříše. Taťka mi domluvil moje první rande a to hned s třema ségrama najednou, sám si u toho prý dá nějaké to pivko se starým známým a mamka pokecá s jejich mamkou o výchově a tak. Ségry si říkají Mašinky, to nemá nic společného s podobností s lokomotivou, ale spíše s jejich příjmením. K jejich útulnému domečku jsme dorazili odpoledne a už jsem prozkoumával plazmo jejich obývák se spoustou hraček. Holky mě trošku nesměle okukovaly, není se co divit, jsem dost atraktivní :-) Ale za chvilku už jsme si hráli jako staří známí. Uteklo to jako voda a už byl čas na koupání. SUPER!!! - jelikož mají velkou vanu budeme se koupat všichni společně. Koupali nás jen taťkové a musím uznat, že to zvládli s přehledem. Spát už jsem s holkama bohužel nemohl, ale co, i tak jsem si užil spousty srandy a poznal nové kamarádky. Ještě jsem zaslechl starýho Mašinku, jak říká mému taťkovi, že v garáži má nějakou slivovici a už jsem byl po náročném dni v limbu . Ráno jsme společně posnídali a rozloučil jsem se i se psím kamarádem Kvídem a vyrazili jsme směr Praha za babičkou a dědou, ale o tom možná příště. Pa

Plazení, vězení, jezení

14.3.2008 Tak jak jsem psal v předchozím příspěvku již se umím přemisťovat pomocí válení sudů. Včera jsem k tomu ještě přidal plazení, táta se mi sice směje, že se plazím jako zombík a máma plácá něco o nějakým Meresjevovi, ale mě je to jedno, já se konečně pohodlně dostanu kam potřebuju. Jelikož moje výlety byly většinu spojeny s konzumací nebo demolicí něčeho zakázaného, tak mi naši koupili vězení. Já vím zní to hrozně, ale mě se tam zatím docela líbí a dokonce jdou vyndat některé mříže, takže se můžu klidně vyplazit ven. Pokud by mě snad chtěli rodičové věznit nějak často, mám je už zpracované natolik, že si propuštění pohodlně vyřvu :-) Taky už obědvám a svačím jako člověk, naši mi koupili židličku, takže jíme konečně jako rodina, už se na to nedalo koukat. Můj jídelníček je také o dost pestřejší snídaně - mlíčko od mamky, přesnídávka - mlíčko od Sunaru, oběd - maso se zeleninou, přesnídávka - ovocná přesnídávka, pak mlíčko od Sunaru a večeři rýžová kaše. Mezitím vypiju 120ml čaje a schroustám několik kukuřičných tyčinek. A aby bylo vidět jak jsem už dospělý, tak ve vaně už nepotřebuju sedátka ani oporu rodičů. To koukáte co, tak zatim PA



Válím sudy

2.3.2008 Nazdárek, nedávno jsem přišel na to, jak se posunout z místa A na místo B. Místo A je většinou místo, kam mě mamka položí (hrací deka apod.). Tato místa dobře znám, chvilku mě to tu s hračkama baví, ale nakonec se rozhlížím po něčem zajímavějším. To jsou místa B, mezi která patří: tátův počítač a jeho kabeláž, stoleček ve kterém se ukrývají noviny (na chuť velmi dobré) a nejlákavější místo B je květináč s kytkou 5krát velkou, než jsem já. Už delší dobu se umím otočit ze zad na břicho a tak mě napadlo tenhle pohyb opakovat, tak dlouho, až jsem se ocitl u vytouženého květináče. Rychlým hmatem jsem nabral jeho obsah a cpal jsem si ho do pusy, dřív než mě chytnou. To se stalo vzápětí a mamka mi tu černou dobrotu vyhrabala zase z pusy ven . Nevadí, už vím jak na to, je to jen otázka času, kdy mě na chvilku spustí z očí :-) Pa