24.12.2008 Nejhezčí den v roce pro každé děcko jsem si dnes prožil již podruhé. Z loňska si toho moc nepamatuji, jelikož jsem byl ještě malé batole. Nejvíce mě zajímal ozdobený stromek a obaly od dárků. Letos to bylo jiné. K mé velké radosti za mnou přijeli babička Hana a děda Karel z Prahy, takže byl Štedrý den mnohem veselejší. Ale pěkně popořádku. Hned ráno, když jsem vešel do obýváku, praštil mě do očí veliký jehličnan, na kterém viselo spousty ozdob. Chvíli jsem ho pozoroval a pak jsem se rozhodl ho prozkoumat hmatem. Jak byl hezký, tak taky pořádně píchal a tak jsem si po zbytek dne od něj držel odstup. Zato jsem se naučil nové slovo: "píchy, píchy", které se mě prý bude hodit v dospělosti. Po snídani dorazila babička s dědou, což bylo príma, protože mají jiné telefony než rodiče a ty já rád prozkoumávám. Odpoledne jsem si dal dvacet a pak vytáhl dědu s tátou na procházku. Vzali jsem s sebou vánočku pro kachny, která se mamce nepovedla. Bohužel ani kachny to nežraly. Domů jsme přišli pěkně vymrzlí, mě zahřál pohled na obalené řízky a dědu panák něčeho ostřejšího. Ze chvilku jsme už seděli u slavnostně prostřeného stolu a ládovali jsme se všema těma dobrotama. Trošku jsem se bál, že mi nedopřejí plnohodnotnou vánoční stravu, ale musím rodiče pochválit, dostal jsem všechno co ostatní. Za mě to odskákala babička, která dostala na talíř suchej rohlík, protože prodělala nějakou chorobu. Rozhodl jsem s babičkou držet basu, jelikož jsem rohlík nedostal, snědl jsem pouze všechen hrášek z bramborového salátu. Po večeři jsme se s babičkou a taťkou odebrali do ložnice a vyhlíželi jsme z okna Ježíška s dárkama. Měl jsem trošku bobky, že mi nic nepřinese, protože jsem si vzpomněl na těch pár toaleťáků v záchodové míse, ale snad nebude tak zle. A skutečně nebylo! Vlítnul jsem do obýváku a rozsvícený stromeček byl doslova zasypán dárky. Po staletí u nás platí pravidlo, že nejmenší rozdává dárky, tak jsem se tohoto úkolu zhostil se ctí. Je to prima dělat ostatním radost, chytlo mě to tak, že bych rozdal i svoje. Ježíšek byl na mě opravdu moc hodný, množstvím a kvalitou dárků přinesl důkaz o tom, že nezlobím! Dostal jsem nádherné sáně, na kterých se mnou může jet i mamka s taťkou, odrážecí motorku, stan do pokojíčku, houpacího zajíce,spousty autíček, knížky a nějaký hadry. Největší radost jsem měl z magnetické tabulky na psaní, tu nepustím z ruky hodně dlouho. Dokonce zaujala i mamku s taťkou, kteří si ji půjčují, když se nedívám. Štědrý den byl opravdu krásný nejen kvůli těm dárků, ale hlavně, že nás bylo doma víc a užili jsme si to společně s babičkou a dědou. Pa
31.1.2009 Dnes jsem se rozhodl tu dělat reklamu. Nebudou to plínky, přesnídávky ani jogurt "Dobrá máma", bude to hřiště. Venku je teď pěkně hnusně, všude bláto, fouká vítr a je zima. Doslechl jsem se od kámoše, že v Budějkách je veliký barák a v něm je velikánské hřiště pro děti. Sedli jsme s mamkou na net a našli jeho stránky, fotky vypadaly dobře a ceny jsou také slušné. Vstup do dvou let je pade na celý den a rodičové zdarma, to je vlastně prvně, kdy platím já a rodičové ne. Tak jsme v sobotu vyrazili to tam omrknout. Jelikož hřiště se nachází uprostřed sídliště, měli jsem malý problém se zaparkováním. Na recepci nás přivítala usměvavá slečna, taťka zatáh vstup a mohli jsme jít dovnitř. Hřiště se jmenuje "Bezbot", protože všichni se musí po vstupu zout v šatně, ale to vůbec nevadí, protože všude jsou koberce a čisto. Hned u vchodu mě zaskočil nafukovací hrad, kterému hučel motor tak, že jsem se ho bál a držel jsem se od něj raději dál. V přízemí se nachází ještě prolézačka gigantických rozměrů. Podobnou mají před Mekáčem, ale tahle je asi stokrát větší. Mi jsme se vydali do prvního patra, kde je také velká nekuřácká kavárna a hlavně hřiště pro nejmenší. Tam jsem strávil asi hodinu, kdy jsem tlačil kočárek s medvídkem a překonával jsem s ním různé překážky. Dokonce jsem se málem o něj popral s jednou holčičkou. Pak jsem se šel ještě mrknout do sníženého přízemí kde je dojezd klouzačky z té prolézačky, lezecká stěna a lego stavebnice obřích rozměrů. Nejlepší na celém hřišti je, že se můžu vyblbnout kolektivně se svými vrstevníky. Škoda, že u nás není nic podobného. Pa
