26.12.2008 Máme v rodině hezký zvyk, každým rokem se taťkova půlka rodiny schází v Praze u babičky a konzumuje její nepřekonatelnou svíčkovou. Mohlo by se zdát, že se scházíme jen kvůli kusu žvance a je tomu skutečně tak! V druhé řadě pak toto setkání slouží k příjemnému posezení v rodinném kruhu v čase povánočním, poklábosení o tom, jak se nám daří a tak. Letos jsem se těšil obzvlášť protože loni mi svíčkovou ještě nedali, byl jsem ještě kojenec. Také jsem se těšil na sestřenku Natálku, kterou jsem dlouho neviděl. Natálka je o pár měsíců mladší, ale dohání mě mílovými kroky. Snad jen v artikulaci některých slov by mohla maličko přidat. Její hlasité: "ehhhhhhhhhhhhhhhhhhhh" je přeci jen maličko nesrozumitelné i mě. No nic svíčková byla famózní, nechal jsem si zabalit vzoreček na cestu. Že na mě pod stromečkem čekaly zase nějaké dárky, mě už nepřekvapilo, akorát jsem již nebyl nejmladší a tak jsem Natálce s dárky alespoň pomáhal. Večer jsme si sbalili saky paky a vyrazili jsme domů za odpočinkem po všech těch návštěvách. Pa
