Hépy brsdej tů jů

24.5.2008 Takže milá babičko, přeji Ti tímto za celou rodinku všechno nejlepší a hodně zdraví k Tvým zítřejším narozeninám. Za 14 dní přijedu a popřeju Ti osobně. Jinak mi už vyrostl další šestý zub (jednička vpravo nahoře) a hrozně mě baví chození s oporou, taky už umím "vařila myšička" a "pá pá" co si mě naučila. Taťku i mamku už z toho chození bolí pěkně záda, potřeboval bych víc rodičů než jen dva, aby se mohli střídat, takže se těšte s dědou na společnou dovču.Mějte se zatím fajn a pozdravuj dědu. Pa

Fajn den

16.5.2008 Dneska jsem měl na zážitky bohatý den, ráno jsme se jeli okoupat do Lázní Aurora, pak mě taťka nutil pózovat na haubně našeho žihadla a odpoledne jsme zašli k tetě Aleně na zahradu opéci kousek vepře. Jelikož jeden obrázek vydá za tisíc slov, vkládám sem namísto dlouhé reportáže několik fotografií. Pa

V náruči VB a okupantů

3.5.2008 Dnes se u nás pořádala převeliká sláva, na náměstí se slavil konec druhé světové války. Sláva spočívá v tom, že občané přilehlé obce Žíšov se převléknou za vojáky, opráší historická vozidla, která tu kdysi zanechali při ústupu opravdoví vojáci a vydají se ze své obce na naše městečko dobýt radnici. Občané našeho městečka představují obránce radnice a připravují se na obranu před útočníky na strategické kótě (rest. Beseda). Jelikož nejsem žádný máslo a osud mé rodné hroudy mi není lhostejný, na kótě jsem byl připraven mezi prvními. Zhruba půl hoďky před útokem nás maličko zmátla jednotka VB, přesunuvší se snad časem nebo co, tak jsem si s příslušníky udělal alespoň foto. Ani jsem se nestačil vrátit na svou pozici a už se z kopce hrnul první Tiger a za ním celá Žíšovska divize. To zaskočilo většinu obránců s půllitry v ruce natolik, že kóta Beseda padla okamžitě. Tuhý boj se svedl o radnici, jejíž obranu podpořilo letectvo v počtu jednoho kusu motorizovaného paraglidu. Ten pak shozem červených fáborků ukončil vzpomínkovou akci a já požádal mamku o přebalení, jeden nacista totiž vystřelil ze samopalu v mé blízkosti. Po očistě jsem si udělal ještě pár fotek s okupanty a prohlédl všechna vozidla. Příští rok mám v plánu se na nějakém svézt, třeba si i vystřelím z nějaké té flobertky a samosebou vám o tom nezapomenu poreferovat. Tak pa

Kremace čarodějnic

30.4.2008 Tak dneska to bude opravdu vyjímečný den, den kdy se upalují čarodějnice !! Ráno ve mě pěkně hrklo, když jsem se dozvěděl, že se půjdem podívat jak celé městečko upaluje čarodějnici, protože jednu mám jako panenku na hraní a myslel jsem, že půjde o ní. Pak mi mamka vysvětlila, že půjde o jinou panenku, která je pro účel spálení vyrobena a tak nebude nikomu chybět. Po obědě jsem si pohrál s tátovou raketou na squash a odpoledne jsme s rodiči vyrazili. Celá tato žhářstvím smrdící akce se koná na vodáckém tábořišti ve městě na soutoku našich dvou řek, tam již čekaly snad všechny děti z města. Některé moje dětské kolegyně se dokonce převlékly za čarodějnice a moc jim to slušelo, já z taťkových ramen sledoval celé to hemžení. Taťka se zastavil u strejdů, kteří už upalovali prasátko a dal si s nimi pivko, z jeho výrazu jsem poznal, že dnes půjdem domů jen s mamkou. Já jsem si dal sušenku a z těch všech vjemů a podnětů jsem se začal cítit unavený a slabý. Začal jsem zívat a bylo rozhodnuto, že pro letošek o kremaci hadrové čarodějnice přijdu. Z posledních sil jsem ještě z dálky zamával taťkovi a nechal si zdát o tom velkém ohni, kterého se příští rok určitě dočkám. Pa

Rodinná sešlost

25.4. - 26.4.2008 Tento víkend mě opět navštívila sestřenka Natálka i s rodiči. Návštěva probíhala stejně vesele jako minule, takže nemá cenu popisovat co jsme dělali a kde jsme byli. Přidám sem pár povedených fotek z našeho setkání. Po odjezdu Natálky jsem zjistil, že jsem byl infikován šestou nemocí, tedy vlastně druhou :-) Nemoc má totiž název Šestá nemoc, ale v pořadí je to moje druhá nemoc (měl jsem ještě neštovice), tak snad to ode mě Natálka nechytla. Je fajn mít někoho skoro stejně starého jako kamarádku a ještě příbuznou. Pa

Labutě a tygřík

20.4.2008 Po jízdě v kočáře, autě, na kolečkových bruslích a na kole jsem si myslel, že co se pohybovadel týče mě už jen tak něco nezaskočí. Nedávno k nám přijela pouť s kolotoči, houpačkami, střelnicí a hlavně s labuťemi, které se točí dokola a pákou se dá řídit jejich vzlet či přistání, tomu tedy říkám dopravní prostředek! Při svých každodenních procházkách jsem je pozoroval a trošku záviděl řehtajícím dětem uvnitř. Občas jsem zkusil na mamku hodit toužebný pohled, ale bez výsledku. Mamka mi jen řekla, že za rok, až trošku povyrostu si vyzkouším všechny ty zajímavé atrakce. Jelikož dneska byla neděle a taťka nemusel do práce, vyrazili jsme na procházku celá rodina. Cestou na kafe jsme jako vždy míjeli labutě, už jsem se ani nepokoušel alespoň pohledem vyžebrat svezení, když jsem si všiml, že rodičové spolu něco řeší a přitom ukazují na ty labuťe. Nakonec se rodičové dohodli, že když se se mnou sveze taťka, bude to bezpečné. Po chvilce jsme už seděli v kokpitu labutě a já rumploval pákou nanečisto jako šílený. Taťka zaplatil snědému pánovi neskutečných vosm pětek za oba, což je pěkná lumpárna, protože zatím jsem měl všude vstup zdarma nebo alespoň batolecí slevu. Samotná jízda za ty peníze stála, taťka mi pomáhal klikou řídit výšku letu, mávali jsme na mamku, která to se strachem v čočce celé fotila. Ještě jsem si vyzkoušel posez v řetízkáči, obhlédl autíčka a rohlíkem jsem poděkoval živým labutím za hezký výlet do výšin. Večer mě ještě mamka nasoukala do tygřího oblečku, co jsem si vypůjčil od Mašinek, udělali jsme pár snímků a hajdy na kutě.