1.2.2008 Sestřence Natálce jsou už 3 měsíce, tak jsem si řekl, že je ten pravý čas pozvat ji k sobě na návštěvu. Domluvili jsme se na první únorový víkend, Natálka se ještě bála nechat rodiče samotné doma, a tak jsme se domluvili, že je vezme s sebou. Natálka s doprovodem dorazila dle dohody ve čtvrtek odpoledne. Taťka se strejdou Kájou vynesl tašky a baťohy tak na dvouměsíční pobyt v mongolské poušti a my jsme si dali od maminek (každý od své) nášup. Rodičové nás seznámili s programem na dnešní večer: mamky si od nás jdou odpočinout do hospody, hlídat budou taťkové což v případě mého taťky slibuje velké dobrodružství. Sotva se za maminama zavřely dveře, taťka otevřel láhev vína a ukazoval strejdovi ještě 2 plné. Nakonec je oba musím pochválit, celý večer se nám věnovali, vzorně nakrmili (samo, že z flašky), vykoupali a dali spinkat. Žádné velké dobrodružství se nekonalo, ale bylo mi slíbeno na zítřejší den v podobě výletu do lázeňského města Třeboně a hledání jednoho
pokladu. Celé dopoledne jsme prosnídali a problbnuli,, takže odjezd za dobrodružstvím se posunul až na 13.00, takže do Třeboně jsme dorazili lehce odpoledne. Souřadnice pro nalezení slibovaného pokladu jsme museli zjistit z deseti indicií v podobě různých pamětihodností rozsetých po měst, takže jsme se při jejich hledání dozvěděliněco z historie tohoto krásného města. Když jsme měli všechny potřebné údaje k dopočítání souřadnic pokladu, zašli jsme je na pozdní obídek do vyhlášené restarace
Šupina (doporučuju). Nabaštili jsme se, spočítali souřadniice a Natálka si s rodiči odlovila první kešku (tak se říká odborně pokladu). Večer zašli pro změnu do hospody taťkové a v sobotu už vyrazila setřenka domů aby měla klidnou neděli. Ještě mě stihla říct, že vybrala s rodiči
místo pro naši společnou dovolenou 2008, tak se už moc tešíme. Pa
20.2.2008 Dnes jsem měl hektický den. Hned ráno jsme vyrazili na plavčo do Šikulky, dnes si to se mnou chtěl vyzkoušet taťka, takže jsme museli vyrazit dříve, protože mu to v šatně se mnou trvá déle než mamce. Plavání proběhlo v pohodě a hned jsme pospíchali domů pro babičku Hanu, která mezitím přijela z Prahy. Babička už čekala před barákem a vyrazili jsme na radnici za panem starostou, který mě chtěl osobně přivítat, to mi dal vědět psaním , které přišlo před 14ti dny. Je mi trošku divné proč mu to trvalo půl roku, ale čert to vem, já nejsem urážlivý. Na radnici v obřadní síni jsem pochopil, on čekal půl roku až nás mrňousů bude víc, aby to vzal jedním šmahem a přivítal nás všechny najednou. Pan starosta měl hezký projev, jako že se máme dobře učit, poslouchat rodiče a tak. Pak zahrály divadlo starší děti ze školy, daly nám dárečky a zazpívaly pár písniček. Potom mě mamka uložila do pravé kolébky kde se přede mnou vystřídalo celé Veselí, tak 5 generací nazpátek, podepsala se do nějaký knihy a už jsem zase seděl u babičky na židli. Taťka celou dobu pobíhal s foťákem a všechno pečlivě fotil a natáčel, což můžete posoudit pod článkem. Nejvíce nás pobavila paní konferenciérka a zároveň dýdžejka, ke každému proslovu měla připravenou jinou hudbu a svědomitě ji pouštěla na svém minikazeťáčku. Ale jinak je to od města hezké, že si váží nových občánků a celkově bylo moje přivítání příjemné. Nakonec jsem si mohl na od města odnést dárek, balík plenek nebo ručně pletený baťůžek, takže mám na památku baťůžek na výlety, ostatně co s plenkama stejně jsou na h.... Pa
