Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.
20.2.2008 Dnes jsem měl hektický den. Hned ráno jsme vyrazili na plavčo do Šikulky, dnes si to se mnou chtěl vyzkoušet taťka, takže jsme museli vyrazit dříve, protože mu to v šatně se mnou trvá déle než mamce. Plavání proběhlo v pohodě a hned jsme pospíchali domů pro babičku Hanu, která mezitím přijela z Prahy. Babička už čekala před barákem a vyrazili jsme na radnici za panem starostou, který mě chtěl osobně přivítat, to mi dal vědět psaním , které přišlo před 14ti dny. Je mi trošku divné proč mu to trvalo půl roku, ale čert to vem, já nejsem urážlivý. Na radnici v obřadní síni jsem pochopil, on čekal půl roku až nás mrňousů bude víc, aby to vzal jedním šmahem a přivítal nás všechny najednou. Pan starosta měl hezký projev, jako že se máme dobře učit, poslouchat rodiče a tak. Pak zahrály divadlo starší děti ze školy, daly nám dárečky a zazpívaly pár písniček. Potom mě mamka uložila do pravé kolébky kde se přede mnou vystřídalo celé Veselí, tak 5 generací nazpátek, podepsala se do nějaký knihy a už jsem zase seděl u babičky na židli. Taťka celou dobu pobíhal s foťákem a všechno pečlivě fotil a natáčel, což můžete posoudit pod článkem. Nejvíce nás pobavila paní konferenciérka a zároveň dýdžejka, ke každému proslovu měla připravenou jinou hudbu a svědomitě ji pouštěla na svém minikazeťáčku. Ale jinak je to od města hezké, že si váží nových občánků a celkově bylo moje přivítání příjemné. Nakonec jsem si mohl na od města odnést dárek, balík plenek nebo ručně pletený baťůžek, takže mám na památku baťůžek na výlety, ostatně co s plenkama stejně jsou na h.... Pa
20.2.2008 Dnes jsem měl hektický den. Hned ráno jsme vyrazili na plavčo do Šikulky, dnes si to se mnou chtěl vyzkoušet taťka, takže jsme museli vyrazit dříve, protože mu to v šatně se mnou trvá déle než mamce. Plavání proběhlo v pohodě a hned jsme pospíchali domů pro babičku Hanu, která mezitím přijela z Prahy. Babička už čekala před barákem a vyrazili jsme na radnici za panem starostou, který mě chtěl osobně přivítat, to mi dal vědět psaním , které přišlo před 14ti dny. Je mi trošku divné proč mu to trvalo půl roku, ale čert to vem, já nejsem urážlivý. Na radnici v obřadní síni jsem pochopil, on čekal půl roku až nás mrňousů bude víc, aby to vzal jedním šmahem a přivítal nás všechny najednou. Pan starosta měl hezký projev, jako že se máme dobře učit, poslouchat rodiče a tak. Pak zahrály divadlo starší děti ze školy, daly nám dárečky a zazpívaly pár písniček. Potom mě mamka uložila do pravé kolébky kde se přede mnou vystřídalo celé Veselí, tak 5 generací nazpátek, podepsala se do nějaký knihy a už jsem zase seděl u babičky na židli. Taťka celou dobu pobíhal s foťákem a všechno pečlivě fotil a natáčel, což můžete posoudit pod článkem. Nejvíce nás pobavila paní konferenciérka a zároveň dýdžejka, ke každému proslovu měla připravenou jinou hudbu a svědomitě ji pouštěla na svém minikazeťáčku. Ale jinak je to od města hezké, že si váží nových občánků a celkově bylo moje přivítání příjemné. Nakonec jsem si mohl na od města odnést dárek, balík plenek nebo ručně pletený baťůžek, takže mám na památku baťůžek na výlety, ostatně co s plenkama stejně jsou na h.... Pa
