Vánoční přání

23.12.2008 Už jsem tu zas. Musel jsem se ozvat protože to, co se kolem mě děje nemá obdoby. Všude kam se jen podívám, samá blikátka a cinkrlátka, doma to voní jako v pekárně, rodičové přede mnou schovávají takové divné barevné balíčky a všichni se strašně mile tváří a pořád po mě tak šibalsky pokukují. Byl jsem zmaten, že jsem musel hodit řeč s tátou, jako chlap s chlapem. Ten mi vysvětlil, že tenhle velký chaos jsou Vánoce - svátky klidu a pohody. Protože jsem slušně vychován přeji všem krásné a klidné Vánoce, spousty těch barevných balíčků a ať vám nezaskočí kapr v krku. Mějte se rádi, buďte stále mládi a ať vás nekousnou hadi. Pa

Mikuláš podruhé a potřetí

5.12.2008 Mikulášská nadílka od taťkovo zaměstnavatele se mi moc líbila a tak jsem se těšil na další, které mě čekaly ve Veselí. Babička Hana z Prahy byla taky moc zvědavá na naší vesnickou nadílku a tak se mě dnes přijela navštívit. Hned dopoledne jsme se vypravili do mateřské školky, kde pro nás připravili tety ze Semaforáčku Mikulášskou besídku. Bylo to fajn, čertice nebyla vůbec strašidelná a já se ani trošku nebál. Hrál jsem si s ostatními dětmi, babičkou i s tou čerticí. Nakonec jsem dostal nějaké laskominy za statečnost. Pravé peklo, ale mělo přijít až večer. Peklo jsem napsal schválně, protože u Hokejky bylo z kulis naaranžované pravé peklo i s pecí kam se měli házet neposlušné děti. Byl jsem v klidu, protože já jsem moc poslušný klouček. Na velitelském křesle seděl pan Mikuláš a začal svolávat své čerty. Když to srovnám s čerticí z rána, tak ta byla proti nim andílek. Habáni s hlubokým hlasem v otrhaných hadrech, černý obličeje a fousy, vlítli mezi nás a spustili to své: "bllllbllllbllllbllll". Ale ani tyhle kreatůry mě strach nenahnali, dělal jsem na ně taky "blllllblllllbllll" a s jedním jsem se nechal vyfotit abyste mi věřili. Nakonec jsem zase dostal nadílku, plnou dobrot a dokonce i autíčko. Babička Hana mi přivezla jako nadílku rajskou, po které se můžu utlouct. Čerti sice nahánějí hrůzu, ale v jádru jsou to dobří lidé, vlastně pohádkový bytosti. Pa

Mikuláš poprvé

1.12.2008 Taťka chodí skoro každý den do práce, to se mi moc nelíbí, protože spolu nemůžeme dělat blbiny. Za to, že tam chodí, dostane penízky, za ty mi koupí Sunar a občas nějaké to autíčko, takže to jinak nejde. Má to i další výhody, včera přinesl domů čokoládovou vánoční kolekci, kterou mi stejně nedají. Dneska mě dokonce táty zaměstnavatel pozval na divadelní představení s čertem, Mikulášem a andělem. Celé dopoledne jsem se moc těšil, po gáblíku a spánku jsme hned vyrazili do sokolovny v ČB, kde se to divadlo mělo odehrát. Na místě jsem nevěřil svým očím, tolik dětí pohromadě jsem ještě neviděl. Všechny jsem je omrknul a pozdravil, dokonce jsem tam potkal svého jmenovce Kubu, s kterým se už znám. To už, ale pomalu začala pohádka o "Meluzíně, která zaspala". Většinou se na nic nevydržím soustředit déle jak 5 minut, ale tahleta taškařice mě úplně pohltila. Nebyl jsem sám, ostatní děti radily Honzovi jak vzbudit Meluzínu, aby nám udělala sníh. Všechno nakonec dobře dopadlo a Honza si s tou mrchou línou poradil, takže sníh bude. Nakonec přišel i Mikuláš s čertem, kterého jsem se ani trochu nebál a přijal jsem od něj věcné dary. Bebe sušenky, baťoh, křídy, hřebínek se zrcátkem a spousty dobrot. Všem se nám to moc líbilo, tak jsme herce potulný i taťkova chlebodárce odměnili potleskem a na rozloučenou udělali papá. Jako důkaz, že Honza tu Meluzínu fakt přiměl nadělit sníh přikládám pár fotek z mého seznamování s tímto zmrzlým živlem. Pa