5.12.2008 Mikulášská nadílka od taťkovo zaměstnavatele se mi moc líbila a tak jsem se těšil na další, které mě čekaly ve Veselí. Babička Hana z Prahy byla taky moc zvědavá na naší vesnickou nadílku a tak se mě dnes přijela navštívit. Hned dopoledne jsme se vypravili do mateřské školky, kde pro nás připravili tety ze Semaforáčku Mikulášskou besídku. Bylo to fajn, čertice nebyla vůbec strašidelná a já se ani trošku nebál. Hrál jsem si s ostatními dětmi, babičkou i s tou čerticí. Nakonec jsem dostal nějaké laskominy za statečnost. Pravé peklo, ale mělo přijít až večer. Peklo jsem napsal schválně, protože u Hokejky bylo z kulis naaranžované pravé peklo i s pecí kam se měli házet neposlušné děti. Byl jsem v klidu, protože já jsem moc poslušný klouček. Na velitelském křesle seděl pan Mikuláš a začal svolávat své čerty. Když to srovnám s čerticí z rána, tak ta byla proti nim andílek. Habáni s hlubokým hlasem v otrhaných hadrech, černý obličeje a fousy, vlítli mezi nás a spustili to své: "bllllbllllbllllbllll". Ale ani tyhle kreatůry mě strach nenahnali, dělal jsem na ně taky "blllllblllllbllll" a s jedním jsem se nechal vyfotit abyste mi věřili. Nakonec jsem zase dostal nadílku, plnou dobrot a dokonce i autíčko. Babička Hana mi přivezla jako nadílku rajskou, po které se můžu utlouct. Čerti sice nahánějí hrůzu, ale v jádru jsou to dobří lidé, vlastně pohádkový bytosti. Pa
