Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.

sobota

Mikuláš poprvé

1.12.2008 Taťka chodí skoro každý den do práce, to se mi moc nelíbí, protože spolu nemůžeme dělat blbiny. Za to, že tam chodí, dostane penízky, za ty mi koupí Sunar a občas nějaké to autíčko, takže to jinak nejde. Má to i další výhody, včera přinesl domů čokoládovou vánoční kolekci, kterou mi stejně nedají. Dneska mě dokonce táty zaměstnavatel pozval na divadelní představení s čertem, Mikulášem a andělem. Celé dopoledne jsem se moc těšil, po gáblíku a spánku jsme hned vyrazili do sokolovny v ČB, kde se to divadlo mělo odehrát. Na místě jsem nevěřil svým očím, tolik dětí pohromadě jsem ještě neviděl. Všechny jsem je omrknul a pozdravil, dokonce jsem tam potkal svého jmenovce Kubu, s kterým se už znám. To už, ale pomalu začala pohádka o "Meluzíně, která zaspala". Většinou se na nic nevydržím soustředit déle jak 5 minut, ale tahleta taškařice mě úplně pohltila. Nebyl jsem sám, ostatní děti radily Honzovi jak vzbudit Meluzínu, aby nám udělala sníh. Všechno nakonec dobře dopadlo a Honza si s tou mrchou línou poradil, takže sníh bude. Nakonec přišel i Mikuláš s čertem, kterého jsem se ani trochu nebál a přijal jsem od něj věcné dary. Bebe sušenky, baťoh, křídy, hřebínek se zrcátkem a spousty dobrot. Všem se nám to moc líbilo, tak jsme herce potulný i taťkova chlebodárce odměnili potleskem a na rozloučenou udělali papá. Jako důkaz, že Honza tu Meluzínu fakt přiměl nadělit sníh přikládám pár fotek z mého seznamování s tímto zmrzlým živlem. Pa