Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.

středa

Moribundus zvaný angína

12.6.2008 Už 3 dny mi není moc dobře po těle, ale dneska mi je opravdu ouvej. Hoří ve mě jako ve vulkánu, erupce pravidelně unikají do plínek nebo horem na rodiče, v krku mám cirkulárku jako z té reklamy. Rodičové se mnou byli už předevčírem u doktorky obvoďačky, která mi předepsala léky a klid na lůžku, ale nezabralo to, včera jsme tam byli znova, prý léky zaberou později. Nechtíc jsem tedy zahájil protestní hladovku, stejně jako ti pánové v Brdech (asi je postihla stejná nemoc). To mamku dohnalo k tomu, že zavolala taťku z práce a vyrazili jsme do okresní nemocnice, kde mají přístroje jako Dr.House , s těmi dozajista zjistí jaká zákeřná choroba napadla mé tělíčko,když už zaplatím ze své kasičky 30,- poplatek. Sestra v čekárně na mě koukala jako na simulanta a rodičové byli ihned odhaleni jako histeričtí zneužívači zdravotnických služeb, kteří nedůvěřují své obvodní lékařce. Sestru pak uklidnila kontrola mé teploty, která se blížila teplotě tekoucího olova a byl nám umožněn vstup do ordinace. Tam čekala moc příjemná paní doktorka, která se mi podívala do krku a vyslovila diagnózu: "Kubík má angínu jako prase". Paní doktorka pak dala pokyn sestrám k odběru krve, měl jsem se u toho i počůrat a musím přiznat, že jsem k tomu neměl daleko, ale nepustil jsem ani kapku, takže doma u mě musela sedět 2 hodiny mamka s kelímkem než se dočkala.Musím přiznat, že vše zlé je k něčemu dobré, konečně jsem dostal pořádný pilule a večer se mi udělalo natolik dobře, že můžu napsat tento článek. Pa

Na veselce

6.6.2008 Taťkův kamarád ze základní školy Němda nás pozval na veselku, což od něj bylo moc hezké, bude to má první svatba. Už od rána jsem byl moc zvědavý, jak to na takové veselce chodí. Mamka mi vyprávěla o princezně v bílých šatech, zámku v Průhonicích a spoustě hostů, kteří přijdou popřát novomanželům šťastný společný život. Taky mi mamka říkala něco o tom, že často po svatbě přiletí čáp a přinese jim prcka jako jsem já, ale tomu moc nerozumím. Vyrazili jsme dopoledne ku Praze, cestou jsem si dal šlofíka a už jsme vystupovali před Průhonickým zámečkem. Přijeli jsme s předstihem, takže jsem měl spousty času na podrobný průzkum parkovacího automatu a dvacetinásobný výstup asi deseti schodů k informačnímu středisku. Začal jsem totiž chodit tak, že mě rodičové vodí za ruce a nejvíc mě to baví po schodech. Pak jsem se pozdravil s Němdou ženichem a odebrali jsme se do parku, kde bylo spousty kytiček, které jsem chtěl sníst, ale mamka mi to nedovolila. Bylo krásné počasí, takže ten pán, co tak dlouho mluvil k novomanželům stál na nádvoří, za ním jen rybníček a zahrada, prostě svatba jak z pohádky. Když pán konečně domluvil, novomanželé si vyměnili kroužky, dali si pořádnýho hudlana a vše ztvrdili podpisy pánovi do knížky. Pak se všichni hrozně dlouho fotili a fotili a fotili. Trošku jsme se nudili, tak jsme zorganizovali ještě jeden fiktivní obřad za účasti strejdy Muflika, tety Natálky a oddávajícího svědka Luboše. Kvůli tomu jsem zapomněl posypat Němdu rejží, na což jsem se hodně těšil, vynahradil jsem si to alespoň společnou fotkou s ženichem. Předali jsme věcné dary i s pozvánkou na svatební minicestu k nám na "vesnici", tak jsem zvědavý jestli přijedou. Byl to prima zážitek ta svatba, na víkend jsme zůstali v Hostíku u babičky a dědy, kterým jsem to všechno rukama nohama odvyprávěl. Pa

čtvrtek

Na plovárně bez Marka

2.6.2008 Vodu mám rád, chodím pravidelně na kurzy plavání a občas se zajedu cachtat jen tak do krytého bazénu v Třeboni. Dnes je krásný den, slunce svítí a teplota atakuje hranici 30ti stupňů. Taťka má dneska volno, takže jsme se dnes celá rodinka vyrazili koupat na Hluboukou, kde je bazén pod širým nebem. Jelikož je všední den a na plovárnu jsme dorazili dopoledne, na koupališti bylo jen pár mých vrstevníků s maminkami, jinak pusto. Na louce pod slunečníkem jsme rozbili ležení, za pomoci mamky jsem ze sebe strhal oblečení a už jsem si to hrnul k bazénku (mají tam takový dětský - akorát po prsa). Jelikož už umím chodit s oporou (tátovy ruce), vzal jsem to s rozeběhem a s patřičným doprovodem hlasivek, aby jako všichni koukali jak tam hupnu. Sotva jsem tam zaplul, hlasivky oněměly, moje kůže se zbarvila do modra a já nemohl popadnout dech. Ta voda byla tak studená, že když my chlapi ukazujeme jak, tak já měl prstíky úplně u sebe. No nic, na všechno se dá zvyknout a mě to trvalo jen chvilku. Po pár minutách jsem se byl otužilec se vším všudy. Když už jsem měl modrou pusu, ohřálo mě horké sluníčko a mámina náruč, dvakrát jsem si dal dvacet a něco k snědku. Takhle jsem si na koupališti užíval až do odpoledne. Také mě oslovil televizní štáb s otázkou co říkám na zdražení vstupného, ale na to jsem jim neuměl odpovědět, jelikož o žádném zdražení nevím, vstup jsem měl zadara. Tak jsem jim alespoň zapózoval, předvedl pár xichtíků a pan kamera mi řekl, že budu večer na Primě ve zprávách. Zblbli jsme všechny příbuzné ať se koukají na novou televizní hvězdu, ale nakonec tam místo mě byla nějaká paní, co měla snad menší plavky než já. No nic pro diváka asi nejsem moc atraktivní, hlavně že se líbím svým čtenářům a hlavně rodičům. Pa