6.6.2008 Taťkův kamarád ze základní školy Němda nás pozval na veselku, což od něj bylo moc hezké, bude to má první svatba. Už od rána jsem byl moc zvědavý, jak to na takové veselce chodí. Mamka mi vyprávěla o princezně v bílých šatech, zámku v Průhonicích a spoustě hostů, kteří přijdou popřát novomanželům šťastný společný život. Taky mi mamka říkala něco o tom, že často po svatbě přiletí čáp a přinese jim prcka jako jsem já, ale tomu moc nerozumím. Vyrazili jsme dopoledne ku Praze, cestou jsem si dal šlofíka a už jsme vystupovali před Průhonickým zámečkem. Přijeli jsme s předstihem, takže jsem měl spousty času na podrobný průzkum parkovacího automatu a dvacetinásobný výstup asi deseti schodů k informačnímu středisku. Začal jsem totiž chodit tak, že mě rodičové vodí za ruce a nejvíc mě to baví po schodech. Pak jsem se pozdravil s Němdou ženichem a odebrali jsme se do parku, kde bylo spousty kytiček, které jsem chtěl sníst, ale mamka mi to nedovolila. Bylo krásné počasí, takže ten pán, co tak dlouho mluvil k novomanželům stál na nádvoří, za ním jen rybníček a zahrada, prostě svatba jak z pohádky. Když pán konečně domluvil, novomanželé si vyměnili kroužky, dali si pořádnýho hudlana a vše ztvrdili podpisy pánovi do knížky. Pak se všichni hrozně dlouho fotili a fotili a fotili. Trošku jsme se nudili, tak jsme zorganizovali ještě jeden fiktivní obřad za účasti strejdy Muflika, tety Natálky a oddávajícího svědka Luboše. Kvůli tomu jsem zapomněl posypat Němdu rejží, na což jsem se hodně těšil, vynahradil jsem si to alespoň společnou fotkou s ženichem. Předali jsme věcné dary i s pozvánkou na svatební minicestu k nám na "vesnici", tak jsem zvědavý jestli přijedou. Byl to prima zážitek ta svatba, na víkend jsme zůstali v Hostíku u babičky a dědy, kterým jsem to všechno rukama nohama odvyprávěl. Pa
6.6.2008 Taťkův kamarád ze základní školy Němda nás pozval na veselku, což od něj bylo moc hezké, bude to má první svatba. Už od rána jsem byl moc zvědavý, jak to na takové veselce chodí. Mamka mi vyprávěla o princezně v bílých šatech, zámku v Průhonicích a spoustě hostů, kteří přijdou popřát novomanželům šťastný společný život. Taky mi mamka říkala něco o tom, že často po svatbě přiletí čáp a přinese jim prcka jako jsem já, ale tomu moc nerozumím. Vyrazili jsme dopoledne ku Praze, cestou jsem si dal šlofíka a už jsme vystupovali před Průhonickým zámečkem. Přijeli jsme s předstihem, takže jsem měl spousty času na podrobný průzkum parkovacího automatu a dvacetinásobný výstup asi deseti schodů k informačnímu středisku. Začal jsem totiž chodit tak, že mě rodičové vodí za ruce a nejvíc mě to baví po schodech. Pak jsem se pozdravil s Němdou ženichem a odebrali jsme se do parku, kde bylo spousty kytiček, které jsem chtěl sníst, ale mamka mi to nedovolila. Bylo krásné počasí, takže ten pán, co tak dlouho mluvil k novomanželům stál na nádvoří, za ním jen rybníček a zahrada, prostě svatba jak z pohádky. Když pán konečně domluvil, novomanželé si vyměnili kroužky, dali si pořádnýho hudlana a vše ztvrdili podpisy pánovi do knížky. Pak se všichni hrozně dlouho fotili a fotili a fotili. Trošku jsme se nudili, tak jsme zorganizovali ještě jeden fiktivní obřad za účasti strejdy Muflika, tety Natálky a oddávajícího svědka Luboše. Kvůli tomu jsem zapomněl posypat Němdu rejží, na což jsem se hodně těšil, vynahradil jsem si to alespoň společnou fotkou s ženichem. Předali jsme věcné dary i s pozvánkou na svatební minicestu k nám na "vesnici", tak jsem zvědavý jestli přijedou. Byl to prima zážitek ta svatba, na víkend jsme zůstali v Hostíku u babičky a dědy, kterým jsem to všechno rukama nohama odvyprávěl. Pa
