10.4.2008 Minule jsem dostal diplom za to, že jsem si porozumněl s živlem vodním, dneska jsem se poprvé seznámil s živlem ohněm. Odpoledne, když se taťka vrátil z práce, jsme vyrazili na procházku do města. Za Soutokem je udělané takové malé sezení s ohništěm, tam mě také taťka zapíjel, když jsem se narodil. Strejda Zub nakoupil buřty, strejda Tomáš přinesl džbán piva, pak ještě někdo přinesl pecen chleba a kyblík hořčice a mohlo se začít. Takových dobrot jsem ještě na jednom stole neviděl, těšil jsem se, jak to všechno ochutnám, ale měl jsem smůlu. Mamka vytáhla z tašky zase tu jabkohruškovou kejdu ve skleničce a bylo po srandě. Prej jsem ještě moc malej na dospělácký žvanec, ale nakonec jsem byl za vzorné chování odměněn kouskem chleba, který mi moc chutnal. Strejda Zub zapálil oheň, který mě zaujal natolik, že jsem si ho chtěl pěkně z blízka ošahat ,nebo ještě líp ochutnat. To mi ale rodičové nedovolili, prej by mě to bolelo. No něco na tom možná bude, protože jsem vypozoroval, že čím blíž jsem k těm plamínkům, tím víc "se mi zapalují lejtka". U Ohně se pak všichni vystřídali s klacíky a buřtíky, nacpali si panděra jako já a už byl pomalu čas zajít domů na pořádnou večeři a koupačku ve vaně. Doma mě mamka svlékla do naha a já začal průzkum plazmo po obýváku, najednou to na mě přišlo, zatlačil jsem a po chvilce jsem mohl pokračovat v průzkumu. Taťka seděl u počítače, mamka vařila večeři, takže jsem měl klid na průzkum CD přehrávače, nikdo mě neokřikoval, tak mě to brzy přestalo bavit. Cestou zpět jsem narazil na novou, hnědou a podivně vonící hračku. Uchopím ji a chci ji ochutnat. Najednou ke mě s křikem přiskočí taťka a hračku mi bere těsně před ústy, asi se mu taky líbila. Měl by si ale pamatovat, že dětem se hračky neberou. Ten den se jdu nezvykle brzo koupat, ještě před večeří. Byl to stejně prima den, tak ještě večer odměňuji sebe i rodiče tím, že poprvé sám sednu na zadek. Máma je z toho celá paf, řehtá se na mě jak blázen, což mě rozesměje , takže se řehtám taky jako blázen a táta se začne taky smát jako blázen i pes Jonatán se směje jako blázen a Horáček s Pažoutem se taky smějí jako blázni, prostě taková pěkná tečka za tím hezkým dnem. Tak se zatím mějte a Pa.
11.4.2008 Dneska u nás zazvonila paní pošťačka a přinesla balík, který byl dvakrát tak velký jako já. Pak přišel taťka z práce, málem nám nedal ani hubana, vzal balík a šel něco kutit do garáže. Asi za hodinu přišel zpocený, že prej se máme převlíknout a jede se na výlet. Každý den, když mě mamka ukládá do kočárku, pozoruji ty divné stroje na dvou kolech, co jsou opřené o zeď. Když se pak procházíme po městě, závidím lidem, co na těch strojích jezdí obrovskou rychlostí s větrem ve vlasech. Auto sice jezdí rychleji, ale tohle vypadá daleko dobrodružněji. Dnes se mi splní sen, na jednom z těch strojů je připevněné pohodlné sedadlo přesně pro mě. Chvilku to trvá, než mě rodičové do sedadla přikšírují, ještě mi na hlavu nasazují nějakou divnou tvrdou a nepohodlnou čepici a už vyrážíme. Mám z toho obrovskou radost a tak zdravím jak se sluší a patří všechny protijedoucí cyklisty a kolemjdoucí. Po hodince dorážíme do vesničky Záblatí. Pět metrů od Zlaté stoky si rozděláváme piknik, jelikož po náročné cestě je třeba doplnit energii. Cestou domů dělám trochu brajgl, chce se mi totiž spát, takže brečím protože je mi líto že usnu a přijdu o tu podívanou kolem sebe. Nakonec usínám těsně před cílem a probouzím se zaparkovaný ve stojanu na kola u hospody na Soutoku a koukám, že rodičové se cpou, až se jim dělají boule za ušima. Nechám je v klidu dojíst, po ujetých 25km si to vážně zaslouží a večer doma bez řečí, unaven zážitky usínám. Pa
