22.11.2008 Tak dneska to byl opravdu nářez. Ráno nezačalo nejlépe, taťka nám oznámil, že nás čeká nádherný výlet do krajského města na výstavu obrazů. Tvářil se u toho, jako by nám oznamoval, že jsme vyhráli první ve sportce. Já se tvářil, jako když dojde sunar a máma ještě hůř. Jenže známe taťku, o umění se moc nezajímá, takže jsme začali tušit nějakou kulišárnu. S očekáváním jsme sedli do auta a já se alespoň kochal prvním sněhem poprášenou krajinou. Po půl hodině jsme zastavili u nějakého statku, na kterém byl nápis soukromá ZOO. Žádný obrazy, zvířátka budou! Co se stalo pak, mi vyrazilo dech. Otevřel nám pán a pozval nás do svého domu. Pak odešel a vrátil se s obrovskou kočkou. Dokonce i mamka z ní byla paf. Byl jsem poučen, že kočka není kočka, ale malá slečna lvice. Na to jak je velká, chovala se velmi slušně, dokonce jsem si jí mohl pohladit. Taťkovi skočila předníma tlapkama na ramena, mamka jí drbala na bříšku a málem mamka přišla o šálu. S lvicí jsme strávili krásných 15minut a na rozloučenou jsme si dali pac na to, že jí přijedu navštívit na jaře, až bude ZOO normálně otevřená. Na závěr upřesním, ta kobylka v pyžamu je vycpaná. Pa
