30.7.2007 - 04.15 Devět měsíců jsem se jen válel v té tmě, kde byl na hraní jen kus špagátu, tak jsem se dnes rozhodl juknout ven. Jelikož jsem po Taťkovi , zapomněl jsem se předtím otočit hlavou dolů a tak mě vyndaval nějakej divnej pán s bílou plenou přes pusu, ale zase jsem to měl bez dřiny. Taky jsem zapomněl, že mám dát vědět mamce o mém rozhodnutí dříve, než je hodina předem, a tak měl alespoň taťka jízdu do porodnice zábavnější :-). Hned po vyndání mě chvilku opečovávaly nějaký ženský, změřily, zvážily (48/3100) a pak mě odvezly na jiný pokoj kde na mě čekal taťka. Chtěl jsem být radši u mamky, ale o tu se staral ještě ten pán s plenou přes pusu. Jedna z ženskejch mě vrazila teploměr do zadku, za což jsem jí pěkně seřval (viz foto) a pak mě zabalila do deky, že jsem se nemohl vůbec pohnout a vrazila mě do ruky taťkovi. Ten se mi z toho zdál malinko vykulenej a něco na mě nesrozumitelně žvatlal, ale pak mě konečně odnesl na pokoj, kde už na mě čekala mamka. Jinak venku mi to přijde daleko zajímavější, všude spousta lidí a věcí, když zařvu hned je někdo u mě. Nejlepší je, když řvu hodně a vytrvale, tak mě odvezou k mamce a ta mi dá napít. Za dva dny, až se prý z toho mamka vzpamatuje, mě dají k ní a budeme spolu pořád, tak na to se moc těším. Dneska jsem měl hodně těžký den, tak si půjdu zdřímnout. Pa
Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.