skip to main |
skip to sidebar
18.8.2007 - Moje narození se prý musí pořádně oslavit, to je bez debat. Taťka to se svými přáteli splnil na 200%, ale bylo mu to málo. Na počest narození syna se prý musí přinést i nějaká jiná oběť než je " bolehlav " a " vítr v peněžence ". Proto se taťka rozhodl zúčastnit každoročního závodu u Veselských pískoven "BETONOVÝ MUŽ" a aby v tom nebyl sám, ukecal ještě kamaráda Tomáše ze Soutoku. S mamkou jsme si řekli, že si tuto podívanou nemůžeme nechat ujít, protože taťkovo netrénované tělo slibovalo mnoho zajímavých zážitků. Bohužel jsme prošvihli hromadný start první plavecké etapy na 500m přes pískovnou a zpět. Na místo jsme dorazili, až když skoro všichni závodníci byli na suchu a převlékali se do cyklistického. Ve vodě byl už jen taťka a 75letý dědeček, do cíle doplavali téměř současně. Po chvilce odpočinku následovala 20km etapa na kole, taťka na kole trochu jezdí, takže ve druhé etapě nechal za sebou pár cyklistů. V poslední třetí běžecké etapě se umístil podobně jako na kole a v cíly řval "Ja su tak šťastny !". Mamka ho chválila, že je hrdina a ptala se ho jak to dokázal, řekl "Když jsem nemohl, tak jsem přidal", akorát mu bylo divné, že i když pořád běžel, nemohl doběhnout závodníky kteří šli krokem. Takže vše nakonec dobře dopadlo, taťka se sice nemohl 3 dny hýbat, ale přežil to. Z celého závodu jsem byl nadšený a už se moc těším až se budu moct také zúčastnit a budeme BETONOVÍ oba. Pa 
18.8.2007 - Moje narození se prý musí pořádně oslavit, to je bez debat. Taťka to se svými přáteli splnil na 200%, ale bylo mu to málo. Na počest narození syna se prý musí přinést i nějaká jiná oběť než je " bolehlav " a " vítr v peněžence ". Proto se taťka rozhodl zúčastnit každoročního závodu u Veselských pískoven "BETONOVÝ MUŽ" a aby v tom nebyl sám, ukecal ještě kamaráda Tomáše ze Soutoku. S mamkou jsme si řekli, že si tuto podívanou nemůžeme nechat ujít, protože taťkovo netrénované tělo slibovalo mnoho zajímavých zážitků. Bohužel jsme prošvihli hromadný start první plavecké etapy na 500m přes pískovnou a zpět. Na místo jsme dorazili, až když skoro všichni závodníci byli na suchu a převlékali se do cyklistického. Ve vodě byl už jen taťka a 75letý dědeček, do cíle doplavali téměř současně. Po chvilce odpočinku následovala 20km etapa na kole, taťka na kole trochu jezdí, takže ve druhé etapě nechal za sebou pár cyklistů. V poslední třetí běžecké etapě se umístil podobně jako na kole a v cíly řval "Ja su tak šťastny !". Mamka ho chválila, že je hrdina a ptala se ho jak to dokázal, řekl "Když jsem nemohl, tak jsem přidal", akorát mu bylo divné, že i když pořád běžel, nemohl doběhnout závodníky kteří šli krokem. Takže vše nakonec dobře dopadlo, taťka se sice nemohl 3 dny hýbat, ale přežil to. Z celého závodu jsem byl nadšený a už se moc těším až se budu moct také zúčastnit a budeme BETONOVÍ oba. Pa
