5.7.2008 Dneska jsem se vrátil z mé první dovolené na Slapech. Vše začalo už v pátek, den před odjezdem, kdy se taťka probudil a nadával, že má v posteli nějaký chrobáky, kteří ho pokousali. Jelikož neštovice jsem už měl, diagnóza mi byla hned jasná, což ostatně za dvě hodiny potvrdila i paní doktorka. Proběhla rodinná porada co dál a bylo rozhodnuto, že pojedu sám s mamkou. Přijela pro nás teta Kristýna a ve vojenské zotavovně Měřín na nás už čekali: Babička Hana, děda Karel, sestřenka Natálka a strejda Kája. Ubytovali jsme se v nádherné a komfortní chatičce, stejnou měli i prarodiče a Natálka. Příští dny jsem strávil podrobným průzkumem celého areálu, při kterém mě vodili za ruku všichni členové té naší famílie, mimo Natálky samozřejmě. Nejvíce mě zajímal kanál před chatkou, popelnice, nedaleký obchůdek, kde jsem rozflákal ocet a hlavně vstupní brána. Byla tam závora a k ní přijížděla auta, po vložení nějaké kartičky se závora zvedla a auto mohlo projet. Na tohle divadlo jsem vydržel koukat do nekonečna, akorát mamku to moc nebavilo. Zbytek času jsem věnoval hrám s Natálkou, koupání a konzumaci jídla (babička umí fantastickou rajskou). Také jsme se projeli po Slapské přehradě parníkem a vyzkoušeli jsme simulátor závodu teréňáků. Na taťku byly ty neštovice tak hodné, že ho napadly jen málo a paní doktorka ho nakonec za námi pustila, takže jsme si mohli zbytek dovolené užít celá rodina. Počasí bylo nádherné, až na jeden půlden, který jsme věnovali squashi a hraním v dětské herně. Všem se nám na společné dovolené moc líbilo. Během roku se jen občas navštívíme, ale být se svými nejbližšími jednou za rok celý týden, je k nezaplacení. Příští rok si to určitě zopakujeme snad i na delší dobu. Pa
