Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.

pondělí

Hyjéééé !!!

21.10.2008 Asi poslední den zvaný babí léto jsme si skutečně užili. Dostali jsme od kamaráda poukázku na projížďku kočárem, taženým koníky. Koníky jsem zatím viděl jen v knížkách, proto jsem se moc těšil, až je uvidím naživo. Do Cunkova, jsme dorazili presně v poledne, před vraty táta ustájil našich plechových 70 koníků a už nás vítala překrásná kočička (zvíře samosebou). Na dvoře už byl připravený kočár jako z pohádky, ale koníci se ještě připravovali ve stáji. Zatím jsem se zabavil s tou číčou (už to umím i říct), která vrněla jako když máma v noci chrápe. Za chvilku přišel pán, kterému rodiče dali přezdívku Fešák Hubert a srdečně nás přivítal. Pak přivedl dva velké černé koníky, zapřáhl je ke kočáru a zavelel k odjezdu. Nastoupili jsme a už jsme se vezli skrz vesnici Cunkov směrem do přírody. V okolí je spousta pastvin a domorodci se živí asi jen chovatelstvím. Cestou jsem zdravil kravičky, ovečky, kozy viděl jsem všechny zvířátka z písničky: "Když jsem já sloužil to první léto". Dokonce jsme viděli i Bizona, mamka s taťkou říkali, že toho taky ještě neviděli na vlastní oči. Pan Hubert nás povozil po loukách i lesích, když jsme míjeli ohradu s jinými koníky, běželi podél plůtku s námi a já jsem jim mohl mávat. Prostě to byla parádní projížďka, kam se na to hrabe autodrom a labutě. Kdo nezkusil neuvěří. Pa