25.4.2011 (píše Vilda) - Jen co jsme vystoupili z našich raftům jsou tu Velikonoce. Loni mě ještě nevzali, takže letos jsem si odbyl premiéru. Nejdřív k nám zašel strejda Míra s dětma vyšupat mamku a pak byla řada na nás. Zahájili jsme to jako každým rokem u sousedek pod náma a pokračovali přes Viktorku, Elenku, babičku Dášu, tetu Alenu, prababičku Táňu až na Soutok, kde se tradičně scházejí koledníci z řad našich přátel. Na každé zastávce jsme za koledu dostali bohatou vejslužku, kterou jsme konzumovali po cestě. Táta říkal, že když chodil koledovat jako dítě dostával jenom opravdická vejce. Doba jde dál, zvyky se mění k naší radosti, takže v košíku máme pár symbolických opravdových vajec a k tomu hromadu sladkostí. Mě nejvíce zachutnala čokoládová vejce s hračkou uvnitř, kterých jsem zdlábnul asi pět, k tomu jsem měli furt v puse lízátko a ještě jsem mohl beztrestně mlátit holky přes zadek. Lepší zábavu jsem si nemohl přát. Vše jsme zakončili slavnostním přípitkem na Soutoku a šli domů na oběd, který mamka dělala zbytečne. Pa 
