16.10.2007 Dneska jsem zažil další adrenalinový zážitek. Taťka usoudil, že obyčejné ježdění s kočárem pěšmo je nuda a tak si pořídil u známého Veselského obchodníka jménem Tien Min Hu kolečkové brusle. Chtěl jsem ho požádat, ať mi je pořídí taky, ale taťka mě odbyl, že se prej musím nejdříve naučit chodit. No dobrá, válení v kočáře se mi taky líbí a taťka to alespoň odmaká za mě. Mamka si potřebovala odpočinout, protože jsem ji prý v noci "dával čočku" a tak jsme odpoledne autem vyrazili sami s taťkou. Dojeli jsme autem na pěknou cestičku u Veselských pískoven, taťka obul brusle a já se začal bát. Stál na tom prvně v životě a říkal mi ať se nebojím, že při nejhorším se proletíme ve vrtulníku, což jsem nechápal. Po chvilce váhání vzal kočár do ruky a už jsme si to drandili, šlo mu to dobře a říkal, že jízda s kočárem je asi jednodušší než kdyby jel sám. S kočáru vždycky rád pozoruji stromy nade mnou a musím říct, že v takové rychlosti je to úplně jiný kafe. Cestou jsme se stavili juknout na kamarády koníky, které mám moc rád, protože mají hrozně velkou hlavu . Jezdili jsme asi hodinu a půl a najednou jsem dostal hlad jako prase a tak jsem začal řvát (to funguje spolehlivě). Taťka mě naložil do auta a hurá za mamkou, té prý spadl kámen ze srdce, že jsme to ve zdraví přežili. Prohlásila , že si ty brusle musí na jaro také pořídit, abychom jezdili společně jako pořádná rodina, tak to bude teprve prča. Pa
16.10.2007 Dneska jsem zažil další adrenalinový zážitek. Taťka usoudil, že obyčejné ježdění s kočárem pěšmo je nuda a tak si pořídil u známého Veselského obchodníka jménem Tien Min Hu kolečkové brusle. Chtěl jsem ho požádat, ať mi je pořídí taky, ale taťka mě odbyl, že se prej musím nejdříve naučit chodit. No dobrá, válení v kočáře se mi taky líbí a taťka to alespoň odmaká za mě. Mamka si potřebovala odpočinout, protože jsem ji prý v noci "dával čočku" a tak jsme odpoledne autem vyrazili sami s taťkou. Dojeli jsme autem na pěknou cestičku u Veselských pískoven, taťka obul brusle a já se začal bát. Stál na tom prvně v životě a říkal mi ať se nebojím, že při nejhorším se proletíme ve vrtulníku, což jsem nechápal. Po chvilce váhání vzal kočár do ruky a už jsme si to drandili, šlo mu to dobře a říkal, že jízda s kočárem je asi jednodušší než kdyby jel sám. S kočáru vždycky rád pozoruji stromy nade mnou a musím říct, že v takové rychlosti je to úplně jiný kafe. Cestou jsme se stavili juknout na kamarády koníky, které mám moc rád, protože mají hrozně velkou hlavu . Jezdili jsme asi hodinu a půl a najednou jsem dostal hlad jako prase a tak jsem začal řvát (to funguje spolehlivě). Taťka mě naložil do auta a hurá za mamkou, té prý spadl kámen ze srdce, že jsme to ve zdraví přežili. Prohlásila , že si ty brusle musí na jaro také pořídit, abychom jezdili společně jako pořádná rodina, tak to bude teprve prča. Pa
