Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.
24.12.2010 (píše Kuba) - A je to tady - dnes přiletěl Ježíšek. Ale popořádku, stejně jako loni u nás dopoledne nejprve zazvonil děda s babičkou. To bylo radosti, prarodiče vždycky přivezou nějakou drobnost, když ne zrovna autíčko, tak aspoň tik-ťaky. Ale největší radost mám, že se zase vidíme, oni nikdy neřeknou dej mi už pokoj jako někdy naši. Nejdřív jsme se s bráchou pochlubili cukrovím, co jsme mamce pomáhali péct a pak už jsme se věnovali jen hraní a dovádění. Po lehkém obídku jsme vyrazili s dědou do města na procházku, abychom nechali ženským prostor na obalování ryby a řízečků. Jako každým rokem zase nenapadl sníh a tak jsme šli nafutrovat kachny. Tentokrát se mámě vánočka povedla, takže kachny musely vzít za vděk rohlíkama. Cestou domů táta s dědou párkrát viděli letět Ježíška a mě i Vildu se začala jímat lehká nervozita. Doma se už smažilo o stošest a oba jsme byli navlečeni do slavnostního. Večeře byla výborná, božský Kája nám k ní zpíval koledy a nám bylo dobře, že jsme dnes spolu. Pak už jsme se šli schovat do pokojíčku a za chvilku zazvonil on! Vlít jsem do pokoje jak ohnivý mužík Kazbunda a byly tam! Měl jsem trochu obavy, protože jsem si nebyl jistý, zda jsem byl dostatečně hodný, ale byly tam! Role hlavního rozdělovače připadla mě, ještě jsem si vzal pomocníka Vildu, takže za chvilku bylo vše rozděleno a mohlo se rozbalovat. Byl jsem opravdu moc hodný, Ježíšek mi přinesl vše oč jsem si namaloval a Vildovi o nic méně. Na suchu nezůstali ani ostatní, takže jsme vlastně taková moc hodná rodinka. Největší radost mi udělalo opravdový kolo se šlapkama a opravdickej volant s počítačovou hrou Auta. Ostatní říkají, že největší dárek jsme já a Vilda, čemuž moc nerozumím, ale to je fuk. Jak říká děda ať se za rok zase všichni ve zdraví sejdeme. Pa
24.12.2010 (píše Kuba) - A je to tady - dnes přiletěl Ježíšek. Ale popořádku, stejně jako loni u nás dopoledne nejprve zazvonil děda s babičkou. To bylo radosti, prarodiče vždycky přivezou nějakou drobnost, když ne zrovna autíčko, tak aspoň tik-ťaky. Ale největší radost mám, že se zase vidíme, oni nikdy neřeknou dej mi už pokoj jako někdy naši. Nejdřív jsme se s bráchou pochlubili cukrovím, co jsme mamce pomáhali péct a pak už jsme se věnovali jen hraní a dovádění. Po lehkém obídku jsme vyrazili s dědou do města na procházku, abychom nechali ženským prostor na obalování ryby a řízečků. Jako každým rokem zase nenapadl sníh a tak jsme šli nafutrovat kachny. Tentokrát se mámě vánočka povedla, takže kachny musely vzít za vděk rohlíkama. Cestou domů táta s dědou párkrát viděli letět Ježíška a mě i Vildu se začala jímat lehká nervozita. Doma se už smažilo o stošest a oba jsme byli navlečeni do slavnostního. Večeře byla výborná, božský Kája nám k ní zpíval koledy a nám bylo dobře, že jsme dnes spolu. Pak už jsme se šli schovat do pokojíčku a za chvilku zazvonil on! Vlít jsem do pokoje jak ohnivý mužík Kazbunda a byly tam! Měl jsem trochu obavy, protože jsem si nebyl jistý, zda jsem byl dostatečně hodný, ale byly tam! Role hlavního rozdělovače připadla mě, ještě jsem si vzal pomocníka Vildu, takže za chvilku bylo vše rozděleno a mohlo se rozbalovat. Byl jsem opravdu moc hodný, Ježíšek mi přinesl vše oč jsem si namaloval a Vildovi o nic méně. Na suchu nezůstali ani ostatní, takže jsme vlastně taková moc hodná rodinka. Největší radost mi udělalo opravdový kolo se šlapkama a opravdickej volant s počítačovou hrou Auta. Ostatní říkají, že největší dárek jsme já a Vilda, čemuž moc nerozumím, ale to je fuk. Jak říká děda ať se za rok zase všichni ve zdraví sejdeme. Pa
