24.12.2009 (píše Vilda) Tohle jsou naše první vánoce ve čtyřech, vlastně v šesti. Včera dorazila z Prahy babička s dědou, takže tu bylo hodně veselo. Když jsem ráno vstal, v obýváku mě zaskočil překrásný vánoční stromeček. Dopoledne jsem strávil cucáním mlíčka, spánkem a sledováním pohádek přivázaný k babiččině tělu. Kuba blbnul s tátou a s dědou. Odpoledne šel taťka s Kubou na procházku vyhlížet Ježíška, což mi bylo trošku líto, protože já ještě ven nemůžu, páč je tam kosa. Já jsem zůstal doma, ženský kmitaly v kuchyni a děda popíjel čaj, kterýmu říkal whisky. Kolem šestý jsem se posadili ke krásně prostřenému stolu a všichni až na mě se cpali salátem a řízkama nebo rybou. Ale abych mamce nekřivdil, i já jsem dostal svoje. Pak už to začlo, Ježíšek zazvonil zvonečkem a pod stromečkem se válela snad tuna dárků. Takhle hodnej jsem za ten měsíc ani nestihl být a Kuba tuplem ne. Brácha jako nejmladší schopnej byl pověřen rozdělováním dárků a moc ho to bavilo. Jelikož moje motorika ještě není vyvinutá, dostal jsem jen nějaký hadry a chrastítka, ale i z toho jsem měl velkou radost. Vlastně jsme s Kubou dostali napůl autodráhu, až vyrostu budeme závodit, už se nemůžu dočkat. Zato Kuba, byl z těch dárků úplně mimo, nevěděl co má rozbalovat dřív. Když je rozbalil, zase nevěděl s čím si má hrát dřív. Dostal super odrážedlo, co vypadá jako kolo, knížku s auťákama, kterou si vzal do postele, mašinku Tomáše a spousty dalších skvělých dárků. Nakonec všichni říkali, že ten největší dárek jsem já, ještě že mě Ježíšek přinesl do porodnice a nezabalil mě do nějaký krabice, to bych se asi bál. No užili jsme si to náramně, vánoce by měli být častěji je to prima den. Pa
