25.12.2009 (píše Kuba) Včera jsem se opravdu s rozdáváním, rozbalováním a hraním si s dárky fakt zapotil. Dneska jsme šli (já jediný jel na odrážedle) na oběd k naší druhé babičce Dáše. Byl jsem upozorněn, že mi tam možná Ježíšek taky něco nechal, protože tam občas taky přespávám. U babičky čekala celá famílie včetně prababičky Táni. Všichni byli u vytržení z Vildy, ale já jsem si už zvykl, nevadí, zvlášť když jsem viděl pod stromečkem další barevné balíčky. Řekl jsem si kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc a zatím jsem si nacpal plnou pusu cukroví. Když se všichni pomazlili z Vildou, měl jsem přijít na řadu já, mě už to moc nebere, ale nakonec jsem se přemohl a chvilku jsem to u každého zvládnul. Po dobrém obědě se šlo na věc. Už zkušeně jsem roznesl všechny balíčky adresátům a pustil jsem se do své hromádky. Měkké balíčky jsem prokoukl už včera, takže ze slušnosti rozbaluji a odhazuji stranou. Nejlepší dárek přišel nakonec: můj vlastní notebook se spoustou naučný her a programů. S tím se vyblbnu a něco naučím, hlavně nebudu muset prosit taťku ať mi zapne počítač. Bylo to hezky strávené odpoledne nejen kvůli dárkům, rád se vídám se svými příbuznými. Pa
Tento blog berte jako náš veřejný archiv zážitků, původně určený pro naše příbuzné a kamarády. Zde vás budeme pravidelně informovat o tom, jak se nám tu žije. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějšího, tedy první příspěvek popisující mé nulté narozeniny, najdete v archivu. Vzkazy, gratulace a jiné připomínky můžete zanechat ve vzkazovníku. Tak příjemné čtení.