26.12.2009 (píše Vilda) O Vánočních svátcích se mají vidět všichni příbuzní, je to takový navštěvovací maratón, ale příjemný. Včera babička s dědou od nás odjeli a dnes jsme se vydali zase my k nim. Nebylo to tím, že bychom bez sebe nemohli být ani den, bylo to kvůli svíčkový. Je to stará rodinná tradice, kdy se setkáváme v Hostivaři 26.12. každý rok a babička udělá tu nejlepší svíčkovou na světě. Hlavní důvod ale byl, potkat se se svou setřenkou Natálkou, strejdou Kájou a tetou Kristýnou, popřát si do nového roku a tak. Putoval jsem z jedné náruče do druhé a užíval si žvatlání a chvály na můj zevnějšek. Od ostatních vím, že se svíčková jako vždy vydařila a i to mlíčko pak chutnalo od mamky nějak líp. Ježíšek, jak je jeho zvykem, tu zase nechal nějaký dárečky, brácha dostal super teréňák, začínám se o něj bát. Doma furt běhá po bytě, nosí jednu hračku za druhou a s každou si hraje v průměru 2 vteřiny, aby z toho nezcvoknul. Odpoledne šel strejda Kája s Natálkou a taťka s Kubou na procházku, mě zase nechali doma :-(. Začínají mě s tím, že jsem ještě malej pěkně štvát, snad se to časem zlepší. K večeru jsme vyrazili domů a já v autě spokojeně i s Kubou vytuhnul. Brzy se zase uvidíme. Pa
