První krůčky

15.11.2010 - (píše Vilda) Už mi táhne na první rok a tak je na čase odlepit se od země a postavit se na vlastní nohy. Jelikož jsem nebojácné děcko, překonávám obavy z pádu snadno a pomocí nábytku, mámy a táty pomalu přicházím na chuť chůzi po dvou. Obecenstvo v podobě ostatních členů rodiny mi náramě fandí a podporuje. Bratr mě dokonce v tom nenechává sám a chvílemi se vrací do svých 11ti měsíců a napodobuje mě nejen ve snažení o chůzi, ale také v řečnických dovednostech, což se našim moc nelíbí. Taťka to celé dokumentuje a tak se s vámi o to můžu podělit. Pa