První koupačka

26.12.2009 Ahoj tady Vilda. Včera si pro nás přijel taťka s Kubou do porodnice a konečně si nás odvezl domů. I když v porodnici bylo fajn, doma je to mnohem lepší, klídek a pohoda. Dnes večer jsem si poručil první lázeň, mamka napustila vanu a kyblík, bráška se nabídl, že mi umyje záda a taťka to celé divadlo nafotí. V koupelně bylo trošku těsno, ale jinak to byla ohromná legrace. Nejdřív jsem Kubovi dovolil vyzkoušet kyblík a pak už jsem se cachtal sám. Ve vodě je to super, připomíná mi to časy, kdy jsem byl ještě na houbách. Jinak mě mamka pochválila, že v noci krásně spinkám a nepláču, dokonce mě musí budit na jídlo, snad mi to vydrží. Pa Vilda

Svíčková se sestřenkou

26.12.2009 (píše Vilda) O Vánočních svátcích se mají vidět všichni příbuzní, je to takový navštěvovací maratón, ale příjemný. Včera babička s dědou od nás odjeli a dnes jsme se vydali zase my k nim. Nebylo to tím, že bychom bez sebe nemohli být ani den, bylo to kvůli svíčkový. Je to stará rodinná tradice, kdy se setkáváme v Hostivaři 26.12. každý rok a babička udělá tu nejlepší svíčkovou na světě. Hlavní důvod ale byl, potkat se se svou setřenkou Natálkou, strejdou Kájou a tetou Kristýnou, popřát si do nového roku a tak. Putoval jsem z jedné náruče do druhé a užíval si žvatlání a chvály na můj zevnějšek. Od ostatních vím, že se svíčková jako vždy vydařila a i to mlíčko pak chutnalo od mamky nějak líp. Ježíšek, jak je jeho zvykem, tu zase nechal nějaký dárečky, brácha dostal super teréňák, začínám se o něj bát. Doma furt běhá po bytě, nosí jednu hračku za druhou a s každou si hraje v průměru 2 vteřiny, aby z toho nezcvoknul. Odpoledne šel strejda Kája s Natálkou a taťka s Kubou na procházku, mě zase nechali doma :-(. Začínají mě s tím, že jsem ještě malej pěkně štvát, snad se to časem zlepší. K večeru jsme vyrazili domů a já v autě spokojeně i s Kubou vytuhnul. Brzy se zase uvidíme. Pa

Štědrý den podruhé

25.12.2009 (píše Kuba) Včera jsem se opravdu s rozdáváním, rozbalováním a hraním si s dárky fakt zapotil. Dneska jsme šli (já jediný jel na odrážedle) na oběd k naší druhé babičce Dáše. Byl jsem upozorněn, že mi tam možná Ježíšek taky něco nechal, protože tam občas taky přespávám. U babičky čekala celá famílie včetně prababičky Táni. Všichni byli u vytržení z Vildy, ale já jsem si už zvykl, nevadí, zvlášť když jsem viděl pod stromečkem další barevné balíčky. Řekl jsem si kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc a zatím jsem si nacpal plnou pusu cukroví. Když se všichni pomazlili z Vildou, měl jsem přijít na řadu já, mě už to moc nebere, ale nakonec jsem se přemohl a chvilku jsem to u každého zvládnul. Po dobrém obědě se šlo na věc. Už zkušeně jsem roznesl všechny balíčky adresátům a pustil jsem se do své hromádky. Měkké balíčky jsem prokoukl už včera, takže ze slušnosti rozbaluji a odhazuji stranou. Nejlepší dárek přišel nakonec: můj vlastní notebook se spoustou naučný her a programů. S tím se vyblbnu a něco naučím, hlavně nebudu muset prosit taťku ať mi zapne počítač. Bylo to hezky strávené odpoledne nejen kvůli dárkům, rád se vídám se svými příbuznými. Pa

Stědrý den 2009

24.12.2009 (píše Vilda) Tohle jsou naše první vánoce ve čtyřech, vlastně v šesti. Včera dorazila z Prahy babička s dědou, takže tu bylo hodně veselo. Když jsem ráno vstal, v obýváku mě zaskočil překrásný vánoční stromeček. Dopoledne jsem strávil cucáním mlíčka, spánkem a sledováním pohádek přivázaný k babiččině tělu. Kuba blbnul s tátou a s dědou. Odpoledne šel taťka s Kubou na procházku vyhlížet Ježíška, což mi bylo trošku líto, protože já ještě ven nemůžu, páč je tam kosa. Já jsem zůstal doma, ženský kmitaly v kuchyni a děda popíjel čaj, kterýmu říkal whisky. Kolem šestý jsem se posadili ke krásně prostřenému stolu a všichni až na mě se cpali salátem a řízkama nebo rybou. Ale abych mamce nekřivdil, i já jsem dostal svoje. Pak už to začlo, Ježíšek zazvonil zvonečkem a pod stromečkem se válela snad tuna dárků. Takhle hodnej jsem za ten měsíc ani nestihl být a Kuba tuplem ne. Brácha jako nejmladší schopnej byl pověřen rozdělováním dárků a moc ho to bavilo. Jelikož moje motorika ještě není vyvinutá, dostal jsem jen nějaký hadry a chrastítka, ale i z toho jsem měl velkou radost. Vlastně jsme s Kubou dostali napůl autodráhu, až vyrostu budeme závodit, už se nemůžu dočkat. Zato Kuba, byl z těch dárků úplně mimo, nevěděl co má rozbalovat dřív. Když je rozbalil, zase nevěděl s čím si má hrát dřív. Dostal super odrážedlo, co vypadá jako kolo, knížku s auťákama, kterou si vzal do postele, mašinku Tomáše a spousty dalších skvělých dárků. Nakonec všichni říkali, že ten největší dárek jsem já, ještě že mě Ježíšek přinesl do porodnice a nezabalil mě do nějaký krabice, to bych se asi bál. No užili jsme si to náramně, vánoce by měli být častěji je to prima den. Pa

Tak šťastné a veselé

24.12.2010 Jsou tu Vánoce, klídek pohoda. Od rána se koukáme na pohádky, s babičkou a dědou jsme byli na procházce. V obýváku nám přes noc vyrostla krásná jedlička s ozdobama a bonbónkama. Těšíme se na Ježíška co nosí dárečky a máme se rádi. Přejeme všem hezký a klidný štedrý večer, bohatého Ježíška a ať se Vám všem splní v roce 2010. Rodičům hodná děcka, děckám veselé rodiče. Pa Vilda a Kubík

Jak jsem přijímal návštěvy

20.12.2010 Od mého narození neuběhl ani měsíc a už se na mě přišlo podívat snad půl zeměkouĺe. Ale přijímat návštěvy je fajn, každý na mě něco žvatlá a něco pěkného přinese. Nechci všechny ty návštěvy vyjmenovávat, abych na někoho nezapomněl. Vzpomenu jen na příbuzenstvo, hlavně dědu s babičkama, strejčky, tety a moje dva bratrance Filipa a Páju s kterýma jsem udělal super fotku. Všem co mě přišli na tento svět přivítat bych chtěl moooooc poděkovat a těším se až s vámi všema pokecám. Daří se mi dobře, máme mě krmí kdy si vzpomenu a tak rostu jako z vody. Pa Vilda

Bráška Vilda

20.11.2009 18.55 SEČ Dnes se nám narodil další člen rodiny Vilémek, ale popořádku. 14.20 - k nám domů přijíždí babička Dáša. 14.30 volá mamka taťkovi ať jede z práce domů. 15.00 - taťka přijíždí a ptá se zda se má zouvat (jasně že jo, já musím taky). 15.30 taťka i mamka se obouvají a odjíždějí do porodnice. Dále z vyprávění: 16.00 - příjezd do porodnice. 17.00 - mamku bolí záda, tak že nadává. 18.00 - mamku bolí záda, tak že nadávat nemůže, taťka jí záda sprchuje. 18.25 - mamka rodí, taťka pomáhá mamce tak, že stojí u ní a nemůže nic dělat. 18.55 se narodil konečně kluk jak buk a dostal jméno Vilém. Všechno dobře dopadlo, mamka i bráška jsou zdraví a všichni jsme šťastní. Pak už vše probíhalo, jako když jsem se narodil já. Návštěvy, oslava a tak. Já jsem byl za Vildou už dvakrát, naši se báli, jak se k němu budu chovat, ale to nemuseli. Je tak malej a roztomilej, že jsem si ho něžně hladil a chytal za malinkatý prstíky, jen otevřít očíčko mi bylo zakázáno. Pak jsem ho povozil ve miminkovským vozíčku po chodbě a ani jednou jsem nenaboural. Už se těším až bude Vilda s mamkou doma a budeme hrát fotbal a hlavně mi pomůže psát tenhle deníček. Tímto tě vítám na světě a děkujeme mamce za ten nejkrásnější dárek pod stromeček. Pa

Velbloud a postel

5.10.2009 Dnes tu stručně shrnu dvě novoty v mém pestrém životě. Za prvé, svou malou postýlku jsem přenechal mému budoucímu souronezečkovi a koupil jsem si pořádnou postel. Nejsem už žádné batole a tak na to mám právo. Je velká, dobře se na ní skáče a ještě líp spí. Také jsem si objednal povlečení s kreslenejma kámošema Bobem a Bobkem. Hlavní výhoda je, že si můžou ke mě rodičové lehnout, když mi povídají pohádky než usnu. Druhá novota je, že jsem se setkal tváří v tvář se zvířetem velbloudem. Byl to sympaťák ale zkušební jízdu jsem raději odmítl. Slíbil jsem mu, že se stavím až budu větší. Kdo se nebojí a chce se projet klikněte zde. Pa

Diamond race

4.10.2009 Dnes jsem se zúčastnil prvního závodu regulérního závodu v životě. Na své policejní motorce jezdím rád, často a pravidelně. Takže když jsem se dozvěděl o chystaném závodu na 60 metrů mezi svými vrstevníky z našeho města dlouho jsem neváhal. Den předtím jsem maličko potrénoval, zkontroloval svůj stroj a ladil formu na samotný závod. Po zápisu a zacálování startovného jsem omrk konkureci a musím říct, že byla obrovská. Byly tu snad všechny děti z města i odjinud. Některé byly starší i o dva roky, ale já si pořád věřil. Už přes rok jezdím jak drak, není se tedy čeho bát. Zdravé sebevědomí mě opustilo. To se však mělo záhy změnit. Na start se seřadily holky, pan startér vytáhl bouchačku, vystřelil a bylo po hehe. Bouchačky, výstřely a jiný hlasitý zvuky mě děsí, ihned jsem se schoval k taťkovi a dožadoval se odchodu. Taťka mě trošku uklidnil, nechal jsem se přesvědčit, že mě bude držet v náručí a až ten stratér zase vystřelí, posadí mě na motoŕku a já je všechny doženu a předjedu. Vše se podařilo na jedničku až na poslední dva body, takže jsem skončil s velikou ztrátou poslední. Ani mě to moc nemrzelo, pěkně jsem si zazávodil a na svém strachu dopříště zapracuji. Pa

Kuba - I want to break free

28.9.2009 Tak jsem natočil malou parodii na známý klip od Queen a zároveň jsem pomohl mamce s úklidem. Originál klipu zdePA

Dovolená Krkoše

19.-25.7.09 Svojí druhou dovču jsem si užil stejně jako loni se svými nejbližšími. Složení tedy bylo: Já, Máma, Táta, babička Hana, děda Karel, sestřenka Natálka, teta Kristýna a strejda Kája. Společně jsme bydleli v prima chajdě v Jestřabí blízko Rokytnice nad Jizerou. To je v horách jménem Krkonoše, takže místo válení se na pláži, podnikali jsme výšlapy a výjezdy na výlety. První výjezd jsem si dal s taťkou na kole do hospody na Rezek, bylo to furt do kopce a tak jsem taťkovi pomáhal ze sedačky alespoň skandováním: "rychleji, rychleji", cestou zpět pak:"pomalu, pomalu". Druhý výlet už byl jiný kafe, cíl: Dvoračky 6km do kopce a zpět. Ze základního tábora jsme vyrazili hned po vydatné snídani. S Natálkou jsme si vychytrale namísto maček a cepínů s sebou vzali kočárky a šerpy v podobě tatínků. Tenhle krok se zhruba po půlkilometru výstupu ukázal jako klíčový pro zdolání vrcholku. No vlastně Dvoračky jsou kousek pod vrcholkem, ale to nevadí. V kočárku cesta ubíhala daleko příjemněji, kochali jsme se se sestřenkou panoramaty, konzumovali sušenky a na hoďku jsme si i dáchli. Zato ze šerpů lilo jak z konve, zejména posledních 200 metrů se sklonem asi 45 stupňů si užili, ale co chtěli nás tak ať makaj. Na Dvoračkách jsem si dali dobrý oběd, vydováděli jsme se na hřišti, udělali pár snímků (viz dole) a už byl čas na sestup. V základním Táboře zasedli šerpové k pivku a já s Natálkou jsme si dali ještě slalom na motorkách. Zbytek dovolené jsme strávili u bazénku, grilováním masa a různejma vylomeninama. Podnikli jsme ještě výlet do Harachova a vojenskou pevnost z druhé světové války. Také jsme byli na koníkách, tenhle výlet byl vyjímečný, proto mu věnuji samostatný článek. Dovolená byla vydařená, ono vlastně není důležitý kam vyrazíte, ale s kým tam jste. Dost mouder, tak zas za rok. Pa
P.S.: Zvláštní poděkování Kájovi a Kristýně za objevení místa naší dovolené